Woody píše: ↑11 lis 2021, 23:48v podstatě se s každým bavím jako s dobrým kamarádem a akorát ti dobří kamarádi mi to oplácejí
Já to mám taky tak: prostě jsem hyper-přátelský, přál bych si přátelský svět, kde by každý byl kamarád

, s každým bezdomovcem se okamžitě bavím, jako bych ho znal odjakživa, a není to záměrná snaha, prostě to tak opravdu cítím ve svém srdci. Takže když třeba zdravím prodavačku, neřeknu to jen tak formálně, protože zdravit se musí, ale fakt si dám záležet a pošlu jí v tom pozdravu celý ten emoční balíček. Jako že ji rád vidím, že se přítomně zajímám, co se děje, že překypuju energii na blížící se společnou práci...
Ale pak je už druhá, nesouvisející věc,
když máš velkou touhu sdílet a neříkáš to tomu člověku kvůli němu, ale abys naplnil tu svou touhu. A někdy ti ten příběh připadá lepší, než je, jenom protože v něm figuruješ právě ty

Když přeceníš, jak moc dané lidi zajímáš (=jak moc to, že je to o tobě, zvyšuje zajímavost příběhu i pro ně), můžeš je překvapit tím, jak jim o sobě náhle sděluješ náhodné věci.
To není už tvůj případ Woody, ale existují lidé, kteří se ke každému chovají, jako by to byli jejich fanoušci, jako by o ně všichni měli až mateřský zájem

A je dobré někoho takového znát, aby člověk měl na očích ten anti-příklad

Tam to není kamarádskost, ale neznalost lidí, kdy daný člověk předpokládá, že všichni se jako on zajímají o něj a neuvědomuje si, že že všichni se tak jako on zajímají o sebe

(je to ovlivněno i neurálně: někteří lidé z mluvení o sobě dostávají takový high, že je jim milejší přitom všechny ostatní naštvat, než s tím přestat, podobně jako by si někdo zničil vztahy užíváním pervitinu).
Podobné je, když máš koníček, který ti připadá zajímavý, a automaticky předpokládáš, že zajímá i všechny ostatní. Já jako učitel musím pečlivě rozlišovat, kdy člověka něco učím pro jeho dobro, a kdy chci jen mluvit o nějakém svém obsesivním koníčku (streetgame, zpěv, posilování, meditace, fermentace...). A když v sobě ucítím náznak té drogové touhy mluvit třeba o fermenaci

nebo co mě zrovna zajímá, nenechávám se strhnout, radši trochu medituju, pozoruju své tělo a vytvořím ten odstup, ať nejsem otrokem svých nízkých pudů a můžu dělat kvalitní práci
I když chceš někomu říkat zajímavosti, můžeš trochu zameditovat a sledovat, jak moc ho chceš obohatit a jak moc je to jen ta drogová touha o tom mluvit, kterou třeba lidé s ADHD mají hodně silnou (2 týdny hyperfocus na 1 věc a oversharing všude okolo, pak nový koníček a rinse and repeat).