Pokud jste někdo hráli staré arkádové hry jako Super Mario Bros, asi by vás nenapadlo, že váš životní cíl bude před jámou hru pauznout, a snažit se zastavit se nepohybovat vpřed, a že to bude nejlepší a nejzábavnější hra, kterou si zahrajete.
Je jasné, že když jste minule spadli do jámy, tak teď už o ní víte, a přeskočíte ji, vaším cílem bude dohrát level, soustředit se na vítězství, a bude vás to bavit. V životě takhle ovšem většina z nás neuvažuje. Většina z nás hledá jakýsi pocit bezpečí, jistoty, a když se před námi objeví překážka, snažíme se co nejdéle dělat, že neexistuje, nevíme o ní, nebo jí prostě ignorujeme, málokdo z nás bere život jako takovou hru.
Přičemž to je právě ta zábava! Když jste v prvním levelu, chcete se dostat do druhého levelu, když jste v jednadvacátém levelu, chcete do dvaadvacátého. Když máte sto tisíc na účtě, chcete milion, když máte milion, chcete deset milionů, když máte deset milionů, chcete sto milionů, popřípadě když už vás hra omrzí, jdete hrát jinou a místo hromadění peněz si užíváte třeba filantropie nebo cestování či balení holek.
Častým problémem chudých lidí je motivace nedostatkem. Představte si, že byste hráli Super Mario Bros jako chudý člověk, to byste usedli k počítači, panáček by běžel, a vy byste nic nedělali, a až kdyby ho zabila příšera, tak byste začali skákat. Osobně říkám, že tohle je ten největší důvod toho, proč socialismus nefunguje, ten důvod je ten, že ti chudí lidé nezačnou nic dělat dokud nebudou mít co žrát, jediné co je přiměje k aktivitě je že nemaj co žrát, o tom je primárně chudoba, že vás motivuje nedostatek něčeho.
Bohatství je o tom, že vás motivuje mít víc a víc. Máte větší a větší cíle, větší a větší sny. Soustředíte se na vaše góly a vize, nedíváte se na krátkodobé dopady vašich rozhodnutí, nedíváte se na to, že jednou vás ve hře zabije příšerka a váš život není řízený tím, abyste neprohráli, ale je řízený tím, abyste vyhráli.
Důvod proč já osobně jsem se roky v životě neposouval byl ten, že jsem byl vláčený tím, abych náhodou nepřišel o svoje pohodlí. Nikdy jsem se do ničeho nového nepouštěl, protože co když to nevyjde? A když už jsem se do něčeho pustil, dlouho jsem u toho nevydržel.
Často slyším, že je problém, že bohatí chtějí být ještě bohatší. Proboha to není problém, to je právě ono, je baví ta cesta bohatnutí víc než ten samotný cíl. Mocní chtějí být ještě mocnější, ano, zase opět, baví je ta cesta získávání moci víc než samotný cíl. Chudí lidé uvažují jinak, ti chtějí být stále stejně chudí, jak jsou. Dlouho jsem tomu nemohl uvěřit, ale je to tak.
Důležitá věc je ta, že vás musí bavit ta samotná cesta k těm cílům. A další věc je fakt, že se nesmíte bát prohrát. Každý kdo kdy přišel k nějakým penězům taky o nějaké peníze přišel, jediný člověk co nepřišel o peníze je ten, který nikdy žádné nezískal. Řekl bych, že život je právě ta cesta riskování a posouvání limitů, že v tom je ta pravá zábava.
Zajímavá myšlenka jak žít je minimalizace zpětného litování. Představte si, že je vám 80 let, čeho litujete? Že jste něco v životě neudělali - velmi pravděpodobně, nebo že jste něco v životě udělali, ale nedopadlo to přesně jak jste očekávali - pravděpodobně moc ne. Když se na svůj život podívám zpětně, mnohem více lituji věcí, které jsem neudělal, než věcí, které jsem udělal.