Jak udělat, aby mi byla přítomnost žen stále příjemná?

[hubertjezpet]

Jsem v přítomnosti žen nervózní a pouze po velkých streetech se toto mění a nervózní nejsem vůbec.

Pokud ale nestreetuji, moje nervozita se mi vrací.

Jedna stránka je se překonat a holku oslovit, druhá stránka je ale to, aby jsme se při komunikaci s holkami cítili příjemně.

Můj problém je asi má komfortní zóna. Po streetech se rozšíří a když nestreetuji, tak se stáhne zpět. Asi je třeba streetovat hodně a pravidelně každý den.

Je řešením pro mě a další, kteří mají stejný problém, s holkami trávit co nejvíce času denně a rozšířit si komfortní zónu?

Je příčinou skutečně má komfortní zóna a to, že na to mluvit každý den s holkami nejsem zvyklý. Stačí tedy asi začít dělat věci mimo naši komfortní zónu, abychom si na ně zvykly a naši komfortní zónu rozšířili a způsobí to, že tyto zprvu nepříjemné oblasti mimo naši komfortní zónu se stanou naši komfortní zónou a nebudeme při tom zažívat nepříjemné pocity?

Třeba také má někdo z Vás zkušenost s něčím, z čeho měl strach, cítil se nepříjemně, když se do té situace dostal, ale překonal komfortní zónu a dnes je to pro něj zcela běžná věc.

Myslím, že když se dostaneme do situace, která je mimo naši komfortní zónu, náš mozek zapíná alarm: Pozor, pozor, nastala situace, se kterou nemá zkušenost, nadledvinky: dávám vám rozkaz produkovat kortizol. Když ale zkušenost díky překračování komfortní zóny získáme, mozek by neměl mít důvod zapínat alarm.

Třeba sociální fóbie. Pokud bych chodil pravidelně na diskotéky a podobně, třeba a vystavoval se tím sociálním situacím, tak bych na tyto situace měl být zvyklý postupem času a sociální fóbii oslabit.

Myslím, věci které jsou mimo naší komfortní zónu, bychom mohli definovat jako oblasti, se kterými nemáme dosud dostatek zkušeností nebo jsou to zkušenosti z dávné doby nebo nedostatečně silné zkušenosti. Pokud získáme dostatek zkušeností, náš mozek příště, když se do té situace dostaneme, vyhodnotí z minula, že jsme situaci vyřešili a nebude produkovat tolik stresových hormonů.


Například když jsem udělal autoškolu a začal jezdit autem, měl jsem strach, jezdil jsem pomalu, nejezdil jsem po dálnici a přes semafory, měl jsem řízení auta mimo moji komfortní zónu, ale po letech a asi 22 000 najetých kilometrech se to změnilo a řízení mi přijde naprosto normální a je to v komfortní zóně. Ale když jsem po karanténě na jaře řídil auto po 6 týdnech neřízení, jel jsem pomalu a řízení bylo trochu mimo moji komfortní zónu a zase chvíli trvalo, než jsem se dostal do řídící nálady.

Princ, Zeph a jiní, kteří třeba kdysi neměli zkušenost přednášet a přednášeli poprvé, měli možná nějaké malinké obavy, ale s dalšími zkušenostmi a přednáškami si mohli podvědomě říct, už jsem přednášel mnohokrát, teďf už vím, jak na to, nějak to zvládnu a mohu si věřit. To znamená po pár prvních přednáškách překročili komfortní zónu ohledně přednášení.