Strach ze smrti hodně řeší křesťanství.
Je to dáno tím, že Starý zákon je silně inspirován DMT, Nový zákon lysohlávkami.
(Psilocin je chemicky DMT hodně podobný. Také jim je podobný serotonin, na jehož receptory se váží, také tryptofan, prekurzor serotoninu, a také melatonin, který se ze serotoninu vytváří.)
Tyhle triptaminy bývají hodně o entitách (mimozemšťani, Bůh, andělé, bytosti...), se kterými můžeš komunikovat, a hodně o smrti.
"Kdo zemře dřív než zemře, ten nezemře, jakmile zemře."
Křesťané se tedy nebáli smrti PRÁVĚ díky psychedelikům. (Zde počítám i to, pokud ti tělo vyrobí vlastní DMT a ty ho nemusíš užít z vnějšku.)
Ta křesťanská zpráva, že někdo sestoupil do pekla a porazil smrt, se bez psychedelik špatně chápe a často redukuje na nějakou víru v nadpřirozeno.
Antická moudrost byla také produktem lysohlávek (Eleusínia Mustḗria) (rozeznávali i různé svévolné entity) a křesťané na to navázali (Ježíš - Dyonýsos...), tak jako u nich najdeš vlivy buddhismu i kontinuitu s tehdejším "pohanstvím".
Buddhismus má více meskalinový charakter. Jakože spíš spadnou všechny filtry reality a ty hodinu fascinovaně civíš na stéblo trávy, než aby ti něco říkal anděl v jiném jazyce.
Hinduismus je muchomůrka, tak jako Santa Claus je muchomůrka

Čarodějnictví bývá datura, muchomůrka...
Kniha mrtvých DMT.
Se šamanstvím je to různé. Každá kultura vždy udělala všechno, co mohla, aby našla a prozkoumala vše psychedelické, co měla k dispozici. Jediná, která to nedělala, byly eskymáci, kterým nic neroste

LSD oni tenkrát neměli, ale řekl bych, že má takový buddhisticko/hinduistický charakter. Čiré světlo, jednota všeho, přítomný okamžik, karma z minulých životů... I když ten zážitek není o smrti, může také snížit strach ze smrti, pokud sám sebe začneš vnímat jako součást všeho, spíš než nějakou oddělenou věc, co tu bojuje.
Tímto textem nechci snižovat historický význam šalvěje divotvorné
