Jak vydělat peníze

[plysak20]

Problém většiny lidí co nemaj prachy je v tom, že oni začínají pracovat, až když nemají, nedostatek je pro ně ten motivátor. Oni nejdou do práce proto, aby byly víc v přebytku, už z principu, že chtějí žít v blahobytu, oni jdou do práce až když nemají na nájem, motivuje je ten nedostatek.

Spousta lidí taky přichází na kurzy svádění, až když mají nějaký problém. Jen ti nejchytřejší dávají občas kurz preventivně, budují sváděcí rezervu a problémům s ženami předem předcházejí.

Nebo celá streetgame celkově. Někteří muži vyloženě streetují, jen když nemají holky. Pak s tím seknou a teprve při dalších problémech se zase vrací. Takto pokračují dokola a dokola, ve věčném kruhu

Je to jako začínat chodit do posilovny týden před dovolenou.

Doopravdy je každé oslovení jako uložit si peníze na horší časy (třeba ve stříbře ). Kdo neoslovuje, najde se v čase krize bez úspor. Takže jako si člověk vytváří finančí rezervy, jako občas absolvuje preventivní prohlídku u lékaře, měl by ideálně také streetovat dřív, než to potřebuje, ne se to snažit dohánět, když mu hoří koudel u zadku.

[plysak20]

Nebo celá streetgame celkově. Někteří muži vyloženě streetují, jen když nemají holky. Pak s tím seknou a teprve při dalších problémech se zase vrací. Takto pokračují dokola a dokola, ve věčném kruhu

Přijde mi, že přesně v těhle věcech mám mezeru a uvědomuji si, že tady strádám. Problém je, že jsem tak trošku introvert, takže toho kontaktu s lidmi potřebuji méně, ale tím zase nerozuměj žádný.

Začínám chápat, že je to se vším stejné, je potřeba pravidelně investovat, ať do zdrojů příjmů, tak do zdraví, tak do přátelství. Zpočátku mi nikdo nedokázal vysvětlit, proč vztahy nemůžu brát jako nějaký obchod, to je jednou pozveš na 2 skleničky, pak na 2 večeře, a pak stříkáš

Dneska to chápu, princip je jinde, pravidelně investuješ něco do nových vztahů, něco do stávajících, a časem se vyvrbí mnoho příležitostí si vzít něco nazpět a ve výsledku tam kde se nic neobjeví, tak tě to netrápí, protože pak jen vrážíš čas do toho, co se ti víc navrací. Neděláš to jako obchod, ty prostě víš, že dříve nebo později se ti vše začne vracet.

U peněz mě zaujalo, že se třeba rok nic neděje, když do věcí investuješ, a po roce se něco začne vracet, a po 3 letech je často masivní návratnost. Kdybych to věděl dřív, a nepřišel na to v 35 letech, kde už jsem mohl být.

Začal jsem takto řešit i kamarádství, udělal jsem si rozpočet a začal řešit, kolik investuji do vztahů, a zjistil jsem, že kurevsky málo. Takže dneska klidně někoho pozvu na pivo, za někoho zaplatím večeři, když přijdu na návštěvu něco přinesu atd... Uvažoval jsem, že finančně to není problém, ale pak mi došlo, že si nemůžu všechny jen kupovat.

Takže těch investic je mnohem větší množství, bavit se s lidmi o tom, co je zajímá, pomoci jim s něčím, s někým je propojit. Je to přesně jak říkáš, jako si dávat peníze na spořící účet.

Mě tyhle věci došly, když jsem materiálně tak nějak získal vše co jsem si v životě přál, a najednou mi došlo "ale chlape, ty jsi úplně sám!". Tak mi došlo, že to prostě nechceš, že potřebuješ být obklopen lidmi!

[Princ]

Vždy jsem chtěl udělat něco velkého. Změnit svět...

Jenže jsem byl prostě kluk. Chodil jsem do školky, jedl malýma ručkama chleba se salámem... a pořád přemýšlel, jak to udělat.

"Než vyrostu, mám ještě 14 let, takže když se nad tím trochu zamyslím každý den, musím něco vymyslet," říkal jsem si v postýlce.

Pak čas hodně rychle plynul. Drtil jsem encyklopedie, sledoval dokumenty, pořád mi ale přišlo, že soudobé poznání jenom doháním, než abych něco tvořil. Zkoušel jsem udělat nějaký fyzikální vynález, ale nikdy nic kloudného... Moje písničky se taky nikomu nelíbily... Všude jsem byl druhý, respektive milióntý.

Pak konečně jsem objevil svádění a uvědomil jsem si, že TO je ten obor, který NIKDO nedělá dobře. Jak to zpívá Smack: "Nelíbí se mi nikdo z vás." Tak přesně jsem se cítil. Existovaly bety, které holkám podlézaly. Divní manipulativní týpci, se kterými byste nechtěli kamarádit. Baliči, co šli na statistiku a oslovovali jen samotné ženy jdoucí pomalým krokem. Žádné obří skupinky, žádné páry, žádné metro, žádné prodavačky, žádné policistky... Prostě dobrá streetgame neexistovala a lidi byli ještě rádi, když oslovili holku na lavičce a ta jim dala číslo.

Dal jsem se do práce. A sklízel posměch. Měsíce jsem nemohl sehnat žádného parťáka, krom Toma, který sice chodil vedle mě, ale orientoval se primárně na mačkání všech zvonků, kouření cigaret přes bongo a oslovování leda hláškami z Warcraftu Nikdo se ode mě rozhodně nechtěl učit. (Lidé se na holky ptali spíš populárních krasavců, kteří ale vlastně nevěděli, jak to dělají, než mě, který jsem ještě takový úspěch neměl, za to jsem ale přesně věděl, jak začít s ničím a řízeně se zlepšovat.)

Postupně jsem cítil, že už mám světu co dát, jen kdybych dostal příležitost. Nebyl jsem ještě TOP balič, ale věděl jsem, že bych učil s nadšením, s láskou, že bych tomu dal 100%. Ale nikdo mi nevěřil, že bych mu pomohl.

Pořád jsem se cítil jako v té školce: celým srdcem připravený změnit svět, ale nikdo mě na nic velkého nechce pustit.

Až jednou se ke mě do učení dal takový tlustý starší spolužák, kterému se každý smál. Poslali ho ke mě jako nějakou "poslední šanci", jako bláznivý pokus, jestli i on může někdy někoho oslovit. Nechtěl mi platit, ale slíbil mi z domu vzít dvacet deka salámu.

Ten den poprvé v životě oslovoval ženy. Když opustil poslední dívku, došel jsem za ní zeptat se na feedback. Hodně si ho chválila a dokonce mu přeze mě poslala své číslo. Získal tím ve škole více respektu, a mě se ozval nový žák.

S tím jsem trénoval 14 dní v kuse. Pak s rodiči odjel na dovolenou, kde přišel o panictví. Moje renomé pomalu rostlo a brzy jsem zdarma učil desítky lidí. Začal jsem také cestovat do větších měst a učit i tam. Při tom se mi opakovaně potvrzovalo, že dobrá streetgame opravdu nikde není. Že i kdo se mi popisoval jako dobrý balič, v tramvaji si najednou sedne a čumí z okýnka...

A svět pořád nebyl změněn. Chtěl jsem to říct VŠEM, a místo toho učil po jednom. Jsou tu milióny lidí a já nemám milióny hodin. Průměrný život 79 let má jen 692,040 hodin.

Ukončil jsem tedy studium ostatních oborů, jako byla matematika a chemie a český jazyk... ve škole. To vedlo k finálnímu rozchodu s mými rodiči, kteří se rozhodli "vyhladovět mě k rozumu," protože "balením holek se neuživím." Učil jsem tedy za přespání, za trochu jídla...

Po odučení desítek a desítek lidí zdarma jsem začal přijímat první peníze. Okamžitě jsem začal vnímat vyšší motivaci a koncentraci všech studentů. Lidé přestali otálet, začala se dělat kvalitní práce na nejvyšším levelu.

Ale mé renomé se pořád šířilo jen z úst do úst. Kdo mě znal, ten mě doporučil. Tehdy jsem si uvědomil, že svět se mění po kousíčcích. I když to chci dělat pro tisíce, jediná věc, která mi zbývá, je prostě jít, odučit ten nejlepší kurz třeba pro 1 člověka a pak jen doufat, že o tom řekne někomu dalšímu.

Svět se mění tak, že uděláte nejlepší věc, jakou právě dokážete. A pak zase znova. A pak znova. A pak znova. Nikdo za vámi sám nepřijde s nějakou obří nabídkou. Pepo zruš války. Pepo zruš rakovinu. Pepo kolonizuj vesmír. Musíte přijít sami, udělat tu nejlepší práci na jakémkoli maličkatém písečku a tak se dostat na trochu větší píseček...

Na první koncert Rammstein v Americe přišlo několik lidí. Udělali jim obrovskou show. Příště přišlo více lidí. Rammstein je zbořili. Příště jich bylo ještě více...

Kdyby Rammstein odmítli hrát ty první koncerty pro pár lidí a prostě čekali na megakoncert, nikdy se k tomu megakoncertu nedostanou. Stejně tak já musel nejdříve učit za salám, i když už jsem samozřejmě chtěl dělat přednášky pro plné sály a vozit tlupy baličů do Moskvy...

Pamatuju, jak jsem brzy ráno vstal. Nějak jsem se necítil, venku byla zima a ještě tma... 5 hodin jsem jel do Prahy, kde čekal jediný student. A ten student zrovna nepřišel - byl to Hubert a zakázala mu to babička. Takže jsem si místo kurzu dal sólo street a jel zas 5 hodin domů. Říkal jsem si: "Změní tohle svět?" No ano změní, když nic lepšího místo toho dělat nemůžu! Nejde přemýšlet stylem: "Nahraju album, až bude jisté, že si ho všichni koupí." Prostě někde nahrajete nějaké demo a pokračujete odtamtud. Není to jisté, ale je to vaše jediná šance.

Schválně jsem na začátku psal, jak jsem byl malý kluk, protože takhle to vypadá vždycky, když s něčím začínáte. VŽDYCKY to vypadá, že takhle svět nezměníte snad nikdy. Ale pokračovat kousek po kousíčku je vaše jediná šance. Žádná jiná cesta neexistuje.

Po několika letech, kdy už jsem byl známý učitel svádění, jsme pak v roce 2012 založili StreetGame.cz. Cíl byl pořád stejný: změnit svět

Otázka pro vás je jednoduchá: jakou nejlepší věc můžete udělat právě teď?

[surfernamare]

Ještě se vrátím k tomuhle:

Že né každý může být milionář, že 1 milionář na sebe potřebuje hodně dělníků... to je ten mýtus! Jak jsem psal, dnes se každý má lépe než král kdysi, a brzy se zase budeme všichni mít jako milionáři dnes.

Občas lidi do diskuze na Novinkách píšou: "Bez nás blbců, kdo by vařil ve školní jídelně? A hajzly by bez nás byly špinavé! A za kasou by seděl kdo?"

Dívejte: kdyby všichni lidé byli chytřejší a celkově schopnější, tak už záchody čistí roboti. Fakt si na to nepotřebujeme udržovat nějaké blbce (Slovy autora z Novinek. O chudých si nemyslím nic špatného, jen teď díky němu bude celý článek vtipnější.)

Situace za kasou právě kvůli nedostatku vhodných lidí není dobrá. My potřebujeme nějaký systém, kdy si v obchodě naberete jídlo a zaplatí se to při průchodu dveřmi z účtu samo. A nebo pokud jde o lidský kontakt, tak potřebujeme ty nejvíce milé, krásné lidi, aby za tou kasou seděli.

V současnosti lidstvo není tak bohaté, aby za TOP TOP prodavačky připlácelo. Takže máme tady tu levnou variantu - dáváme to těm blbcům (nadále používám tento výraz pro zvýšenou vtipnost textu ). Ale kdyby blbci byli od začátku chytřejší, dávno bohatší jsme, dávno můžeme připlácet za každý nesmysl, jako je vedle pedikůr i nejpohodlnější nebo nejpříjemnější nákup.

Takže neschopnost lidí je vždy negativní. Není to tak, že nějaké neschopné potřebujeme, aby těm schopným něco levně vytvářeli.

Díky schopným lidem roste bohatství pro všechny, jak jsem popsal v daném článku.

Za nějakou dobu bohatství lidstva opravdu vzroste natolik, že buď půjde nakupovat automaticky, nebo budeme mít extrémně milé prodavače. Teď lidé více ocení levnější nákup s jakoukoli prodavačkou, která to tam pípne, takže máme tohle. Ale lidé budoucnosti budou daleko bohatší a náročnější, než jsme my.

Ono celkově, jak čím dál více práce budou dělat počítače, uvolní se hodně TOP lidí na recepční, sestřičky, psychology, prostitutky, prodavače a podobné profese, které stojí na lidském kontaktu a počítačem se nahradit nedají. Tím výrazně vzroste kvalita v daných oborech.

Poselství je jasné: nikdy nezáviďte, buďte rádi za každého boháče. Protože on si to nebere z vašeho, on tu hodnotu vytváří. (Výjimkou zde je, pokud je někdo bohatý z daní. Ty vám opravdu byly uloupeny.)

[Laco]

Často se ptáte, v jakém oboru začít podnikat.

Pro zbohatnutí je dobré být v něčem nejlepší na světě. Jenže konkurence je velká... Někteří lidé dostali housle dřív než dudlík, fidlají na to dvanáctky i o víkendech, znají housle líp než já ženské tělo...

A pak jste tu vy, kterým je 20 a ještě ani přesně nevíte, v čem byste nejlepší na světě být mohli.

Spojte 2 věci, ve kterých jste skvělí, a nikdo před vámi je ještě nespojil.

Tak třeba celý můj štyk je, že miluju ženy a miluju učit lidi. Takže lidi učím ženy. Kdybych jen sváděl a nerad to učil, moc se neprosadím. Jako učitel občanské výchovy bych taky nejedl jenom srnčí steaky Je to ta unikátní kombinace, která táhne.

Ale lidi taky spojují. Konkurence je pořád velká... Tak klidně zkuste spojit tři věci!

Můj štyk je v tom, že miluju ženy, miluju učit lidi, miluju dělat produkty a miluju prodej. 4 věci, ve kterých jsem dobrý. Někdo už třeba někde spal s více holkama, než já, 100% existují lepší marketéři... ale to kombo je unikátní.

4 věci, takže si to celé udělám sám. Jsem prostě chodící firma připravená v jediném člověku. Kdybych to učil a knihy by mi psal někdo jiný, fungovat by to mohlo, ale nemělo by to to speciální něco navíc. Vy chcete číst knihy od toho superbaliče, co už udělal superbaliče i z mnoha paniců. Ne číst knihy, které ZADAL superbalič nějakému spisovateli. Je to v té kombinaci.

Znáte toho chlapíka, co zpívá jako Freddie Mercury? Umí úžasné věci a řekl bych, že v některých aspektech Freddieho i přezpívá. Protože je spořádaný, furt to drtí, nefetuje... Jenže to není Freddie. Freddie byl celý balíček. Freddie to vymyslel, složil, dělal tu show, žil celý ten život se vším všudy. Zatímco ten imitátor má jen hlas. Takže skončil v mém článku bezejmenný

Zpěvák musí buď být opravdu skvělý, nebo se sakra dobře prodat ještě něčím jiným.

Takže buď jste nejlepší. Nebo máte něco navíc. Spojíte ty věci.

V čem můžete být dobří? Co byste dělali pořád, i zadarmo?

Když jsem byl malý, psal jsem různá díla, hlavně návody. Udělal jsem příručku kouzel z Harry Pottera, sadu emoji, příručku středověké vojenské strategie, vlastní zákoník... Na prvním stupni jsem se taky pokusil rozjet několik firem Neměla to tenkrát obří kvalitu, jen to ukazuje, že jsem podnikal vždycky. Je to to, co dělám. Jako bych dýchal. I kdyby to nevydělávalo, já učím a dělám produkty. Nevím, jak žít bez dělání produktů. Dělal jsem to vždy, jen pro lidi to začalo být zajímavé později. Pro vás byl Handbook mou první knížkou, ale víte, kolik knih jsem od dětství napsal?

Můj kadeřník je zase geniální umělec a perfekcionista. Má to v ruce, ten si ve volném čase třeba vyřeže sochu. A když mám na saku vlas nebo si neupravím obočí, hned mě upozorní hlasem, jako bych někde topil koťata.

Nebo znám chlapíka s veleúspěšnou opravnou motorek, a ten si ve volném čase třeba jen tak sestrojil auto. Takže ho nikdo nenutí, jeho ZPŮSOB BYTÍ je zavřít se v garáži a něco montovat.

Takže takoví lidé se našli, v jedné věci nebo v super kombu.

Ale nejsem všeuměl a věci, které mi nejdou, velice pečlivě deleguju - například nedělám grafiku a neuklízím. Je tedy dobré jít s tím, co vám jde (=dokážete se to během pár let naučit). Co vám nejde, vyplatí se dělat jako trénink mozku, akorát to zřejmě nebude obor, kde dosáhnete světové úrovně. Například i když se můj zpěv nikomu nelíbí , hudbu dělám, protože chci, neočekávám v ní ale nesmírnou slávu.

Jednoduše sledujte, co vám samo o sobě dává "high". Mě dává high učit lidi. Dává mi high začít dělat nový produkt. Dává mi high balit holky. To jsou mé drogy. Tím jsem na světě byl schopen vytvořit svůj unikátní otisk. Podlahu nevytřu, kolo neopravím, hezký obrázek nenakreslím, takže tomu se svědomitě vyhýbám a mám na to v pestrém týmu jiné lidi, kteří dělají tyto části.

Jaké jedna až čtyři věci dávají high vám?

Pokud unikátní kombinaci nestvoříte sami, koho k tomu potřebujete?


(Ano, sdílím tu zdarma šílené množství konkrétních rad. Dělám to s vírou ve věci, které jsem popsal výše: chci, aby co nejvíce lidí bylo bohatých a šťastných. To pomůže všem, i mně.)

[Seno]

Psal jsem, že je ideální podnikat v něčem, co byste dělali zadarmo. To nezní úplně matematicky, že? Někdo jiný by třeba řekl, že máte spočítat tu úplně největší díru na trhu

Jde o to, že mým cílem není vydělat co nejvíce peněz za každou cenu. Osobně ani nemám tu superschopnost dělat nudné věci a ani ve škole mě to nikdy nenaučili, i když to slibovali

Streetgame nevidím jako slepici, kterou krmím a ona snáší vejce, spíš jako svůj ventil.

Podle mě pokud máte nějaký talent, tak s ním MUSÍTE plýtvat na všechny strany.

Je to těžké... Člověk si říká: "Tady dávám moc, měl bych se hlídat, tohle bych měl nějak zpoplatnit..." Ale talent se právě tímhle rozdáváním tříbí. A hlavně, DOVOLIT SI hýřit nápady je obrovské osvobození.

Když víte, že byste něco mohli stvořit, a na sílu se snažíte sami sobě zabránit, to je hrozné vězení. Proto jsem tady na fórum napsal 5000 příspěvků zdarma. Protože nepsat je by pro mě bylo páchat sám na sobě násilí. Jako by si Freddie Mercury bránil psát písničky...

My to nedokážeme, my MUSÍME tvořit.

Nepředstavujte si, že člověk nejdřív nic nemá, pak postupně něco má a nakonec může rozdávat. Doopravdy musíte začít rozdávat, abyste se na vrchol vůbec dostali. Když jsem před dvanácti lety pomáhal prvním streetařům, nebylo to PROTO, že jsem byl dobrý, ale ABYCH byl dobrý. To učení jiných lidí mi pomohlo. Být učitelem není závěr, ale střed dané cesty.

Představte si, že už všechno máte. Nic si tedy vzít nemůžete. Volba je jen v tom, jestli začnete dávat.

A dávat je silná potřeba. Kdo nedostává příležitost dávat, trpí. Dávat je prostě super

Já tedy nevydělávám, abych se měl dobře později. Mám se dobře celou dobu od chvíle, kdy jsem oslovil první holku

Píšu příspěvky do vlákna Jak vydělat peníze, to ale neznamená, že bych peníze moc řešil. U mě vznikly spíš jako vedlejší efekt, když jsem se věnoval svým vášním. Baví mě pozorovat ty grafy, jak rostou, baví mě dělat to dobře, pak zas ale jdu na street a tam zas myslím jen na street. Projedu se na kole, pokecám s nějakým bezďákem, zazpívám si u klavíru... a v těch chvílích peníze neexistují.

Finanční bohatství je prostě jen jedna z mnoha věcí, které se člověk může naučit, když chce.

V tomhle vláknu píšu prostě proto, že nechci, aby někde někdo plýtval svůj čas třeba uklízením záchodů, pokud ho to nebaví. Kdo úklid žere, ať to klidně drhne i zubním kartáčkem! Jen nedělejte nudnou práci, abyste vůbec přežili, to je zbytečné.

Je to pro mě tedy vlákno o osvobození a prožití naplňujícího života.

[aldot]

Hoši měl jsem pro vás nový článek! Byl ale dost univerzální, takže jsem se rozhodl dát ho místo tady rovnou na web!

Jak se vypořádat s hatery

Pokud přijdete se službou, kterou každý chce, a dobře ji naceníte, neuslyšíte při prezentaci pochvalu! Většina lidí začne být jako: “A sakra, tak tohle musím mít! Ale to znamená, že tento měsíc nebudu moct jíst v restauracích…” Fakt z toho lidé musejí být trochu ztuhlí a zamyšlení – to znamená, že už v hlavě shánějí finance.

[plysak20]

Bohatství je z velké části stav mysli, je to o tom, jak vytvářet hodnotu pro ostatní. Někteří lidé mají to štěstí, že se narodí do rodiny, kde je jim vše vysvětleno a jsou jako bohatí vychováni, jiní se narodí rodičům, takovým jako jsem slyšel nedávno na parkovišti, jak maminka povídá dítěti - chceš si zajít na pizzu nebo doma chleba, pak chybí investice nejen finanční, ale i z hlediska zdraví a krásy.

Hodně lidí si myslí, že klíčem k bohatství jsou peníze, to je omyl, peníze jsou jenom nějaké matematické vyjádření bohatství. Když slyšíme, že nejbohatší člověk na světě má 150 mld. USD tak on jako nemá 150 miliard někde na účtě v bance, ale má podíly na byznysech, nemovitosti a tak, a to je jenom jedna část bohatství, ta druhá velmi důležitá, má dobré kamarády, kontakty, zkušenosti a specifické znalosti jak řídit miliardový byznys, to už jsou věci které se nějak penězi ani vyjádřit nedají.

Největší mýlka chudých lidí je ta, že často od nich slyšíme, že oni "bohatství nepotřebují", že si vystačí s málem. Mě strašně dlouho trvalo pochopit, že to je jen póza, za kterou stojí jiná věc, oni nechtějí vytvářet hodnoty pro ostatní. Problém chudých lidí je, že oni nejsou nikdy naučeni samovolně vytvářet hodnotu pro svět kolem sebe, investovat do ostatních. Jsou napospas jen ostatním, kteří si to z nich takříkajích "vezmou".

Lépe řečeno, chudý neuvažuje o tom, jak jít do banky a půjčit si na otevření trafiky a přinést úrok bankéři, chudý neuvažuje nad tím, jak si jít pronajmout trafiku a přinést nájem majiteli, chudý neuvažuje nad tím, jak vychladit nápoje na ledovou teplotu a přinést hodnotu zákazníkům, chudý uvažuje nad tím, "co já?".

Pak je najmut do trafiky, kde je nucen pracovat, majitel ho musí chodit ráno kontrolovat jestli přišel do práce (a to nehodlá dělat zadarmo), majitel je nucen si půjčit peníze v bance (a to nehodlá dělat zadarmo), majitel je nucen buzerovat chudého aby vybalil nápoje a dal je do ledničky (a to nehodlá dělat zadarmo). Chudému je pak pouze vyplacena mzda za práci, protože to je veškeré bohatství, které vytvořil.

Chudý pak žije v tom, že aby vytvářel bohatství, musí dřít. Že bohatství = vynaložená práce nebo čas. Bohatí žijí v tom, že bohatství = vytvořená hodnota.

Chudí svůj život koncipují tak, aby od nich bylo očekáváno co nejméně, bohatí svůj život koncipují tak, aby vytvořili co nejvíce, to je ten rozdíl. Chudí chtějí jít do důchodu, aby už po nich nikdo nic nechtěl, a oni dostávali něco za nic, bohatí si nepřejí důchod, bohatí mají své poslání, které často naplňují do posledních minut svého života.

Člověk, který hodně dává, taky hodně dostává. Velké bohatství je vytvořeno tím, že vy dáváte hodnotu a práci necháváte dělat někoho jiného, to je úplný ideál.

Problém chudoby, který si začnete časem uvědomovat je ten, že v jistou chvíli jí můžete být totálně obklopeni. Jste obklopeni jenom lidmi, co berou a nic nedávají, jste jen člověk ve firmě, který prodává svoji práci, nikoliv hodnotu. Žijete jako chudí, a kdykoliv se pokusíte jednou nohou vystoupit, v táhne vás to znovu dovnitř. To je ten Matrix, který spousta z nás nevidí.

[aldot]

Hoši chci vám ukázat jednu věc z Autentického charisma. Na Instagramu jsem dostal otázku, jak překonat vysoké ego:



Všechno to vzniklo pro svádění, ale dá se to využít i při vydělávání peněz. Každá z těch oblastí může být problematická:

- někdo se cítí v nebezpečí a chrání se (např. hromadění věcí, neschopnost investovat, lakota může kazit vztahy se zákazníky...),
- blokuje svou kreativitu (nevytváří tak zajímavé projekty, jak by mohl),
- někdo postrádá sebevědomí (neřekne si o povýšení, neřekne si o peníze, nenaváže klíčový kontakt, dělá malé jisté blbosti místo toho velkého projektu, co by změnil svět...),
- nemá otevřené srdce (může kazit vztahy, reputace značky bez pozitivního dopadu na svět nedosáhne maximálního potenciálu),
- neumí projevit svou pravou esenci (dělá nudné šedé průměrné projekty, texty, hudbu...),
- má porušenou intuici (pracuje s omezeným množstvím informací a nerozhoduje se tak přesně, jak by mohl),
- postrádá poslání a vyšší smysl (nedosahuje maximální možné motivace, znova reputace bez přesahu nedosáhne maxima).

Takže dobře na tom můžete vidět, proč je vydělávání peněz hodně o hlavě.

[Skylake]

"Nelíbí se mi nikdo z vás."

Tohle je váš moment.

Opravdovou kvalitu může člověk vytvořit, když je náročnější, než ostatní.

Řekněme, že posloucháte rádio, dupáte si spokojeně do rytmu, ale kámoš to slyší a řekne: "To je teda pěkná slabota!" "No a co by sis to představoval?" nechápete. "Tak to vypni," řekne ten kámoš, sedne ke klavíru, a zahraje vám ten samý song v 3x lepší verzi. "Podle mě by to mělo být nějak takhle," oznámí.

Nebo řekněme, že vám všechny horory připadají málo strašidelné. To je unikát, protože ostatní se bojí dost. Takže když vymyslíte, jak natočit lepší, uděláte s tím díru do světa.

Mě se taková věc stala jen 2x v životě. Poprvé ve svádění. Podruhé v biohackingu. Prostě NIKDO nebalil holky tak, jak bych si to představoval. A o několik let později jsem viděl, že NIKDO nedělá biohacking, jak bych si to představoval.

Dobrou písničku najdu. Dobrý oblek najdu. Dobrý mobil najdu. Ale dobré svádění (tak jak to vidím já) jsem si musel udělat sám. A tak jsem to chytl za koule.

Ale vy jste jiní! Vás třeba totálně netahá za uši, když nějaký balič neumí svést ženu v tramvaji. Pro vás je svádění jako svádění. Vy si naopak myslíte, že nikdo nenavrhuje dostatečně dobrá světla. A vyvinete světlo, které mě by ani nenapadlo (stejně jako já vyvinul svádění, které nenapadlo lidi předtím).

No a do jakých věcí šťárat? Do všech! Koberce budou vypadat jako koberce - dokud někdo neprohlásí, že se mu nelíbí ani jeden koberec na světě, a nepřijde s něčím novým. Hrnky budou vypadat jako hrnky - dokud někdo neprohlásí, že se mu nelíbí ani jeden hrnek na světě, a nepřijde s novým...

Jednoduše najděte věc, ve které jste nejnáročnější, protože to je taková superschopnost. Ostatní lidi ani neví, co by od toho produktu ještě měli chtít - ale VY už VÍTE, co by měli chtít!

Dívejte: auta už jsou dost dobrá. Byly dobré už předtím - prostě vás někam zavezly. Ale někdo musel říct: "Já už tou kličkou točit nebudu! Dostávám tady karpální tunel, já chci elektrické okýnko!" Někdo musel říct: "Studená sedačka pro mě není, takhle se studenou prdelí se žít nedá, potřebuju vyhřívanou!" Někdo musel říct: "Co já se budu patlat po tom displeji! Proč nestačí mávat rukou ve vzduchu?" Někdo musel říct: "Čumím tu do zrcátka jak nějaký zubař! Potřebuju parkovací kameru, jinak do toho nesednu!" No a dneska se za tyhle vychytávky běžně připlácí.

Moje učitelka má náročnější ucho, než já. Kde já si myslím, že jsem to zazpíval čistě, ona často upozorní, že to už bylo trochu falešně. Já jsem zas ras na to svádění. Kde někdo řekne: "To je super balič," mě už naopak vypadávají oči z důlků. Proto jsem to neuzavřel po 1000 osloveních. Protože já mám o tom prostě jinou představu. Chci to jako nebeskou symfonii a nějaké humpolácké pokusy mi nestačí.

Dívejte se po problémech, se kterými se ostatní už naučili žít, a začněte je řešit.

Lidi nemůžou něco chtít, pokud to nikdy neviděli.

[Raptorecek]

Už toho tu zaznělo mraky, takže si jen - jako podnikatel a člověk, který si splnil sen a živí se svou zábavou - dovolím přidat pár postřehů.

1./ Nepodnikejte pro samotné podnikání. Lidí, co píší "chtěl bych podnikat, ale nevím v čem" už jsem pár viděl a u všech se i jako ateista vroucně modlil, aby to ani nezkoušeli. To není jako když ráno jdete do šichty, kde omylem shodíte regál. Tady totiž můžete posrat úplně všechno jen z čisté neznalosti procesů i trhu a ve finále vám zůstanou jen obrovské dluhy. Je třeba mít nosnou myšlenku. Pak si taky zjistit, jestli takových už na trhu není dvacet a konkurence vás nezašlape pod kachlíky jak švába.

2./ Nápad a kontakty. To jsou dvě nejcenější komodity v podnikání. Pokud dokážete přijít s něčím originálním, což je dnes těžší a těžší, máte sice solidní náskok před ostatními, ale samotné to nestačí. Nelitujte vydaných peněz a všechny věci kolem, jako webové stránky, strategie, copywritting svěřte placeným odborníkům. Jinak to bude jako úžasný recept na guláš po prababičce, který jste nechali vařit Láďu Hrušku.

3./ Globalizace. Online nakupování už je dnes stejne běžné, jako dojít si na záchod. Pokud je váš produkt natolik univerzální, jako můj, tlačte ho ven! Pak vás nezaskočí ani Corona apokalypsa

4./ Nenechte se odradit! "Zase ty debilní kartičky", říkavala moje máma. Inu jasně, představa našich rodičů, že si bude někdo vydělávat nějakou hrou byla asi tak stejně častá, jako představa dovolené v USA. Jak tu ale už napsal Princ, ty nejzajímavější věci mohou začít kravinou, klidně doprovázenou neúspěchy. Žijeme v jiné době, jsou tu lidi co si vydělávají esportem, jútuberstvím a x dalšími věcmi, o kterých by před deseti, patnácti lety nikdo normální neprohlásil, že budou jednou jeho živobytím.

Tohle je jen zlomek celého náhledu na podnikání. Zajímá vás něco konktrétního? Klidně se ptejte

[Aragorn_]

Moje nejlepší asi 6 hodinová "brigádka" byla za cca 1500 Kč na hodinu..
Jakási banka před 5 lety sháněla klienty a byla nějaká akce: "Doporuč", tak jsem udělal na streetu masivní nábor
lidí a šli jsme si společně pro odměnu.

[surfernamare]

Nepodnikejte pro samotné podnikání. Lidí, co píší "chtěl bych podnikat, ale nevím v čem" už jsem pár viděl a u všech se i jako ateista vroucně modlil, aby to ani nezkoušeli

Preco? Takymto clovekom je napriklad Richard Branson a nemam z neho dojem, ze by nebol uspesny
Existuju ludia, ktorych zalubou je fakt hladat prilezitosti a vytažit z nich maximum. Je to ako keby si neodporucal digitalne nomadstvo niekomu, kto chce byt vyslovene digitalny nomad. Pritom vacsina z nas to robi prave preto, ja tiez ten poker nehram primarne kvoli tym kartam

[Raptorecek]

Preco? Takymto clovekom je napriklad Richard Branson a nemam z neho dojem, ze by nebol uspesny
Existuju ludia, ktorych zalubou je fakt hladat prilezitosti a vytažit z nich maximum. Je to ako keby si neodporucal digitalne nomadstvo niekomu, kto chce byt vyslovene digitalny nomad. Pritom vacsina z nas to robi prave preto, ja tiez ten poker nehram primarne kvoli tym kartam

Jenže on každý není Richard Branson. A ti lidé, které zmiňuješ, ti mají třeba alespoň nějakou vizi. Jestli je pak úspěšná nebo není, to je věc jiná. Já tu mluvím o lidech, kteří chtějí podnikat čistě proto, aby nemuseli chodit hákovat. Nemají žádnou konktrétní vizi, žádné zkušenosti, ani teoretické, ale chtějí "podnikat". To je regulérní cesta do pekel. A digitální nomádství je něco ZCELA jiného. Pokud programuješ nebo jsi grafik, můžeš si obvykle dovolit vesele cestovat, protože jako freelancer nejsi vázaný. I tady se ale předpokládá, že musíš mít zákazníky.

Nedávno mi volal člověk, co chtěl začít podnikat ve stejném oboru jako já (sběratelské karty). Že je ze slovenska plus by chtěl mít obchod v Rakousku kvůli nějakým úlevám. A že by chtěl karetní hry obsáhnout všechny ty hlavní. Když jsem se ho zeptal, kolik na to má, tak že 18k eur, možná dá i 20! Tak jsem mu poradil, ať si tohle ještě hodně dobře rozmyslí, protože to mu na rozjezd zdaleka nestačí a pokud by chtěl zůstat jen u balených produktů, že ho zválcuje asi tak milion konkurence po celé evropě. Na konci telefonátu už si sám sebou zdaleka nebyl tak jistý a v podstatě vyplynulo, že si nějakou rešerši trhu moc neudělal.

[surfernamare]

Jasne, chapem ze je rozdiel byt podnikatel a wannabe "podnikatel." Ja len, ze mi ta rada nepripada moc univerzalna. Existuju uspesni podnikatelia, ktorych vyslovene motivovalo to, ze ich v 50 vyhodili z roboty a nevidim na tom nic zle.