Posilování - typ postavy

[Gustav]

Zdravím,
několik let jsem cvičil silově a objemově - mým cílem bylo mít co nejvyšší maximálky na základních cvicích a zároveň být co největší. Postupně mě tenhle typ tréninku přestal bavit a začal jsem boxovat. K boxu je potřeba velká fyzička, ale i vytrvalost, zároveň je také výhodný bejt co nejlehčí (kvůli váhovkám, vždycky je dobrý bejt ten s delším rozsahem rukou). Proto jsem začal hodně běhat, což mě strašně baví - hlavně delší běhy mi dodávají hodně příjemný stavy.
Nicméně jsem samozřejmě hodně zhubnul, svaly nějaký pořád mám, ale jsem teď spíše lehký a vyrýsovanější kluk. Cítím se spokojeně, mám pocit, že mi dost omládnul obličej (úbytek tuku) a tak. Nicméně mi vrtá hlavou, jestli je pro holky obecně teda nejpřitažlivější muž s co největší muskulaturou, nebo spíš hubenější. Tady na stránkách se doporučuje mít velké svaly co jsem tak viděl. Chápu, že je to možná subjektivní - mě se taky líběj hubený holky, který mejm kamarádům často vůbec. Stejně by mě zajímalo, jestli si myslíte, že velký chlap má nad hubeným klukem z estetickýho hlediska vždycky výhodu.

[Harrycze]

Držet obří množství tuku není žádná výhoda, to ale není vina silového tréninku. Zřejmě bys mohl být brutálněji vyrýsovaný, kdybys neběhal.

Doporučuji stále rozvíjet sílu z důvodu sportu i zdraví - svaly jsou rychlost, vytrvalost bez síly je bezpředmětná, síla a množství svalů prodlužuje život.

Svaly fungují víc na kluky, než na holky.

[Scissors]

je pro holky obecně teda nejpřitažlivější muž s co největší muskulaturou, nebo spíš hubenější ... velký chlap má nad hubeným klukem z estetickýho hlediska vždycky výhodu.

Ze zběžného průzkumu mezi holkama mi vyplynulo, že vizuálně nejpřitažlivější je pro ně u borců hlavně šíře ramen. Potom asi tvar zadku a svaly na břiše.
Jak ale uváděl Princ, zdá se, že velké svaly se líbí spíš chlapům. Holky to tak neřeší.

[Gustav]

Zřejmě bys mohl být brutálněji vyrýsovaný, kdybys neběhal.
Doporučuji stále rozvíjet sílu z důvodu sportu i zdraví - svaly jsou rychlost, vytrvalost bez síly je bezpředmětná, síla a množství svalů prodlužuje život.

Cvičím silově (základní vícekloubové cviky, nikzý počet opakování) jednou do týdne, jen aby mi nějaká síla zůstala. Ale oproti sparringům, oddílovým tréningům, kruháčům a běhu je to pro mě už prostě nuda. Občas jsem zašel v Praze do Železné Koule, tam jsou u toho aspoň další lidi.
Teď světem fitness dost vládne tenhle silový pohled na sport. Podle mě mají vytrvalostní aktivity jako běh mega moc benefitů a jsou hodně příjemné (pro mě jako droga). Ale to je asi diskuze, co už sem nepatři. Třeba mě zas to co dělám teď omrzí a budu chtít být velký. S tím, že jsou svaly důležitější pro kluky než holky se mi ulevilo, díky

[Princ]

Podle mě mají vytrvalostní aktivity jako běh mega moc benefitů

Jakých?

[Gustav]

1. Zdraví a výkon srdce - pročítal jsem forum a vím, že jsi někde psal, že to tak není. Já ale na sobě pociťuju zvýšení kondice a přenos do sportů kde je to potřeba daleko víc u delších běhů, než u HIITů, kruháčů a čehokoli jiného. V tomhle jsou mi vzorem bratři Diazovi z UFC, kteří se na fighty připravují zásadně závděním v triathlonu a jejich kardio je asi nejlepší co jsem viděl.

2. Mentální aspekt - člověk co jen zvedá váhy v gymu nikdy nemůže pochopit, co to znamená uběhnout třeba marathon, co za vnitřní sílu a ukázněnost to vyžaduje a jak to člověka zocelí.

3. Zdokonalení metabolismu - každý kdo běhá na sobě pocítí jak třeba daleko lépe začne zvládat metabolizovat alkohol a podobně, tělo se naučí pracovat efektivněji.

4. Vytrvalost - co se týče síly a sprintů, nemůže se člověk rovnat zvířatům stejné velikosti. Není to tak u vytrvalosti. Člověk patří k jedním z nejlepších vytrvalců na planetě. Trénovaný člověk v pohodě dokáže na sto mil uhat koně i jelena (heslo "vytrvalostní lov"). Z toho mi logicky vychází, jak je vytrvalost pro člověka nejbližší a nejztěžejnější fyzická dovednost. Existuje i antropologická teorie o vývoji člověka vázana právě na vytrvalostní běh.
Obecný vytrvalostní fond v gymu se železem nikdy nezískám.

5. Runner s high - člověk co umí běhat vetší vzdálenosti (já ted v tréningu běhám okolo dvaceti kilometrů) pozná jakou blaženost může člověk zažít, když dokáže být konzistentně v zápřahu déle než hodinu.

To jen tak z hlavy. Vím, že ta současná modní silová kulturá nemá běh a vytrvalostní sporty ráda a argumentuje snížením testosteronu, zvýšením kortizolu, zraněními a vším možným (snad všechny tyhle věci jsou zpochybnitelné). Já můžu říct, že chvíli už běhám a cítím se s tím skvěle. Nikomu to ale nenutím samozřejmě.

[Maxi]

Už jsem to tady několikrát nějak zmínil, že moje zdraví bylo zlé, špatně fungující lymfatický systém (ale i další).

A kardio tréningy 6-7x týdně je jeden z podstatných důvodu, proč se mé tělo začalo regenerovat a po pěti letech nemusím být závislý na imunosupresivech, kortikoidech.

Pořád jsem na začátku (12 měsíců recovery procesu) a všímám si, že když vynechám carido tréning třeba dva dny, tak se záněty ve velmi malé míře vrací.

[Warrior]

Znáte trénink vězně? Od základů vysvětlené cvičení s vlastním tělem, stupňované, aby se člověku stále zvyšovala síla i svalová hmota. Prakticky je to kalistenika. Od té doby, co to dělám, mi roste tělo hezky souměrně všechno najednou a myslím, že vypadám líp než po klasický posilce. K tomu abys získal maximální svobodu pohybu s vlastním tělem nepotřebuješ permanentku do fitka, nepotřebuješ činky, stroje...stačí ti tvoje vlastní tělo. Takže, doporučuju:).

[nemovan]

můj nejoblíbenější systém, který jsem zatím poznal je jak psal výše kolega kettlbell atd... já cvičím v KB5 a musím říct, že jsem se zlepšil po všech směrech...akorát mi dlouho trvalo se vyrovnat s myšlenkou minimalismu, což je brutální opak dnešního fitness světa

[Joker]

Jako učitel svádění ti můžu potvrdit, že holky můžeš úspěšně balit i bez velkých svalů.

Jako podnikatel bych neměl zbytek psát, protože pokud naštvu kardio lidi, mohu některé odradit od kurzu.

Ale jako člověk tě musím varovat.

Dlouhé kardio nejvíce baví lidi s nedostatek acetylcholinu (neradi se učí novým věcem, jsou dobří v opakování stejné činnosti pořád dokola, nejsou moc kreativní) nebo serotoninu (chtějí mít vše dopředu naplánované, nesnášejí změny, vyhýbají se problémům, často cítí úzkost, pro výkon spíše než nabudit potřebují uklidnit). Ironií je, že lidé s nedostatkem serotoninu nejvíce pocítí negativní účinky přehnaného kardia, jako je zvýšení kortizolu.

Pomalé kardio může být prospěšné v malých dávkách, například 20 minut denně, ale poměrně rychle narazíš na bod, kdy začne přinášet více negativ, než pozitiv.

Hlavně je ale pomalých běh hloupou činností, plýtváním času a kalorií, které by šly využít na trénink, který více zapojuje mozek. Z lezení, tance, BJJ, aktivního strečinku, sexu... Půlhodinové píchání, tančení nebo sparing tě mentálně, softwarově rozvine na úplně jiné úrovni, než stále stejný repetitivní běh.

1. Zdraví a výkon srdce - pročítal jsem forum a vím, že jsi někde psal, že to tak není. Já ale na sobě pociťuju zvýšení kondice a přenos do sportů kde je to potřeba daleko víc u delších běhů, než u HIITů, kruháčů a čehokoli jiného. V tomhle jsou mi vzorem bratři Diazovi z UFC, kteří se na fighty připravují zásadně závděním v triathlonu a jejich kardio je asi nejlepší co jsem viděl.

Pumpovací trénink s krátkými pauzami, supersérie, mechanické dropsety, farmar walks, sprinty nebo tahání saní představují neskonale účinnější varianty.

2. Mentální aspekt - člověk co jen zvedá váhy v gymu nikdy nemůže pochopit, co to znamená uběhnout třeba marathon, co za vnitřní sílu a ukázněnost to vyžaduje a jak to člověka zocelí.

Vytrvalostní trénink buduje schopnost něco přetrvávat, tolerovat = beta. Proto preferuji trénink, který učí problémy řešit (BJJ, pohybové hry, lezení...), postavit se k nim a věc dokončit (např. těžší váhy).

3. Zdokonalení metabolismu - každý kdo běhá na sobě pocítí jak třeba daleko lépe začne zvládat metabolizovat alkohol a podobně, tělo se naučí pracovat efektivněji.

Znova supersérie a věci, které jsem vypsal výše, budou fungovat neskonale lépe.

4. Vytrvalost - co se týče síly a sprintů, nemůže se člověk rovnat zvířatům stejné velikosti. Není to tak u vytrvalosti. Člověk patří k jedním z nejlepších vytrvalců na planetě. Trénovaný člověk v pohodě dokáže na sto mil uhat koně i jelena (heslo "vytrvalostní lov"). Z toho mi logicky vychází, jak je vytrvalost pro člověka nejbližší a nejztěžejnější fyzická dovednost. Existuje i antropologická teorie o vývoji člověka vázana právě na vytrvalostní běh.
Obecný vytrvalostní fond v gymu se železem nikdy nezískám.

Získáš. Člověk ale vynikl hlavně díky inteligenci a přizpůsobivosti. Bezmyšlenkovité stále se opakující běhání toto zrovna nerozvíjí.

Utíkají zajíci, myši... kořist predátorů.

V prestižních sportech, jako je sprint, skok, hod koulí, gymnastika, olympijské vzpírání, hokej... se cení hlavně výbušnost, rychlost a síla. Narodit se jako dobrý maratonec je spíše smůla.

To jen tak z hlavy. Vím, že ta současná modní silová kulturá nemá běh a vytrvalostní sporty ráda

Zatím nedostatečně módní. Už desítky let víme, že nejsnazším způsobem, jak si zlepšit zdraví, prodloužit život a snížit riziko smrti téměř z jakékoli příčiny (radiace, otrava, autonehoda, pád...) je nabrat pár kilo svalů. Přesto stále platíme zdravotní "pojištění" podle toho, kolik vyděláváme - za stejné služby někdo sto tisíc, někdo tři tisíce. Kdyby zdravotnictví fungovalo tržně, velice brzy by pojišťovny začaly nastavovat levnější služby svalnatým lidem (každý by pak riziko za své cvičení/necvičení nesl sám a byl finančně motivován se svým zdravím něco dělat, ne jako dnes, kdy člověk může žít jakkoli nezdravě a zaplatí to ostatní).

Nakonec všechny své zápasy jsem vyhrál díky inteligenci, párkrát v openu (trapně) díky váze a síle. Pokud člověk chce trénovat MMA většinu dní v týdnu, už si téměř nemůže dovolit nějaké běhy, zbude mu investovat energii leda do dvou tří silových tréninků týdně. Nebo může zápasit 3x týdně a k tomu běhat, to ale technicky moc neporoste...

[TristanPRG]

Nesúhlasím s napísaným, s tým, že je vytrvalostný beh neprospešný a to ako pre mužov, tak aj pre ženy. Považovať posilovanie za tú správnejšiu verziu je silno subjektívne a nepravdivé, oboje majú svoje plusy aj mínusy, ani jedno nie je lepšie než druhé a už vôbec nie všeobecne pre každého muža, pre niektorých to môže byť naopak kontraproduktívne pre ich zdravú psychiku

jsou dobří v opakování stejné činnosti pořád dokola, nejsou moc kreativní) nebo serotoninu (chtějí mít vše dopředu naplánované, nesnášejí změny, vyhýbají se problémům, často cítí úzkost, pro výkon spíše než nabudit potřebují uklidnit).

Bežať stále dokola rovnakú vzdialenosť, rovnakým tempom a rovnakou trasou, je to isté ako dvíhať činky v rovnakých sériach, v rovnakom nasadení. Opakovať to isté dokola škodí v oboch prípadoch, dlhý beh nemusí byť vôbec nekreatívny, naopak priestor na kreativitu tam je. Keď idem bežať dlhý beh, nemám naplánovanú dlhú trasu, mám rád náhle zmeny trasy, tempa,.. (vyhýbanie problémov, úzkosť, to je irelevantné). Niekto behá aby sa ukľudni, niekto potrebuje nabudiť a podať v behu výkon, trénuje i výbušnosť v behu (áno je aj tam) na krátke vzdialenosti.

Narodit se jako dobrý maratonec je spíše smůla.

Opäť čisto subjektívny názor. Nikto sa nenarodí ako dobrý maratónec, rovnako ako sa nikto nenarodí ako kulturista, MMA zápasník, úplne irelevantné. Dodal by som, že čisto svalnatý kulturista z fitka nemá predpoklady byť pre posilovanie lepší v šprinte/maratóne, než milovník kardia, ktorý ale naopak nedvihne také váhy ako on vo fitku. Plusy aj mínusy majú navzájom rovnaké

Člověk ale vynikl hlavně díky inteligenci a přizpůsobivosti. Bezmyšlenkovité stále se opakující běhání toto zrovna nerozvíjí.

Presne v tomto sa dá naopak vidieť aj bezmyšlienkovité neustále zdvíhanie činiek, ktoré ma nijako veľmi nerozvíjí, respektive nie inak ako cardio.

Long story short, vadí mi názor ktorý považuje jeden šport za zdravší a druhý za menej. Oba majú prínos a robiť oba je tiež o niečo viac prínosnejšie pre organizmus než len jedno. Na druhej strane, každého baví niečo a preto niekto čerpá adrenalín a endorfíny z toho čo ho baví.
Ak by si toto prečítal niekto koho fitko nebaví, ale bude tam chodiť len preto lebo "to je správne" psychika mu pôjde do prdele, nedostane pozitívnu energiu,hormóny,atď..

[Saty]

Pokud chceš být vyrýsovaný a dělat kardio ale zároveň si zachovat svaly tak dělej SIT (sprint interval training), kdy 20 sekund běžíš do kopce co nejrychleji dokážeš a potom minutu jen sedíš a odpočíváš, udělej to takhle 10x, vyloučíš méně kortizolu a zvedne ti to daleko více fyzičku, protože do těch 20 sekund jedeš na plno co nejvíc můžeš, zatímco u tradičního kardia, kde jedeš třeba 30-50 minut na 30% svého maxima se k maximu ani nepřiblížíš, stejně většina sportu (box, fotbal, tenis, hokej,...) je na určitý krátky interval ze sebe vydat to nejlepší (třeba zrovna dostaneš přihrávku a máš míč 10 sekund) a potom odpočinek (odkopneš balón pryč), já nikdy v životě kardio nedělal, jen jím a cvičím intenzivní kulturistický trénink a mám 6 pack

[Warrior]

Musím souhlasit. Vše má své plusy a mínusy, něco může něčemu prospívat a na druhé straně si to vezme nějakou daň. Na co by se dle mého měl člověk, který se chce rozvíjet, soustředit, je rozmanitost. Osobně se věnuji boxu. Ze zkušenosti můžu říct, že pro boxery je nejběžnější fitko a běh. Za sebe ale věřím tomu, že je to právě rozmanitá činnost, která nás nejvíce posune vpřed. Aktivit je neskutečně moc a v případě, že se vhodně střídají, snižuje se negativita jednotlivých činností ve prospěch celkového rozvoje. Z boxerského hlediska - klasické tréninky, běh, fitko. Super věci. Ale soustředit se jenom na ně je nerozum. Doporučuji plavání, švihadlo, lezeckou stěnu, cvičení s vlastní vahou...a všechny další blbosti, který vás napadnou. Jakákoliv fyzická aktivita je super, ať už jdeš běhat, nebo si zahrát paintball. Neřekl bych, že vyhráváme jenom rozumem, ale v případě, že používáme rozum dohromady s dalšími aktivitami, přichází právě kýžený rozvoj.

[Tygr]

Můj taťka celý život běhá a jezdí na kole a je to total alfa. Taky nesouhlasím s tím, že vytrvalostní sporty jsou pro bety, spíš záleží na vkusu.

[Johnnys]

Souhlasím v mnohém s Princem. Hlavně v tom, že monotónní běh nerozvíjí nic jiného, kromě kondice.

Dlouho dobu sleduju práci Ido Portala, v čechách Petra Růžičky, kde jde o to, učit se neustále nové pohyby, Tanec, žonglování, skateboard, akrobacie. Cokoliv. Praktikuju víc než rok, obrovské zlepšení v koordinaci, člověk vidí souvislosti např. po tom, co se naučíte stojku, vytrénujete backflip a nakonec budete třeba líp tancovat atd.

V minulosti jsem vytrvalostně běhal a musím říct, že pocitová spokojenost po dlouhém běhu byla větší než po jakkémkoliv silovém či gymnastickém treninku. Ne, že bych nebyl nyní spokojený, ale ten pocit je zkrátka jiný. Nejspíš množství vyplavených endorfinů. Kdybych měl mluvit o testosteronu, ten mi pravděpodobně klesal stejně jako váha (mám teď asi o 10 kilo víc)