Překonávání traumat, aneb co se streetem vyřešit nedá

[Ghosteryx]

Ahoj, poslední dobou narážím na věci které se podle mě streetem vyřešit nedají, nepomohli mi k tomu oslovení, nejbrutálnější výstupy z komfortní zóny, gym, bojový sport ani nic obdobného, řeším psychologické problémy, tak mě zajímá jestli jste někdo nenarazili na stejný problem jako já:
Pomocí meditace jsem rozklíčovat pár bodů, a to že nerad medituju, to bych radši oslovil o 1000 holek víc než soustavně meditovat :

Mám strach z projeveni pravé podstaty sebe sama. Nevim kdo jsem na 100%

Mám strach z autorit = že mě budou soudit, když z někoho cítím moc větší nez je pravděpodobně moje, třepu se, nedokážu mluvit je to hrozné.nestaci si logicky říct že osoba je jenom člověk, nejde přesvědčit pocity

Traumata v minulosti = kolektivy které mě neprijmuly mezi sebe, já si to pak dával za vinu že je chyba ve mě

Jak byste to řešili? Další meditaci? Něco jiného?

[Princ]

Já slovo streetgame používám dost specificky: když popisuju benefity, myslím tím ten svůj terapeutický neuro styl, ne jakoby každé oslovení holky.

Takže aby streetgame byla silně terapeutická, musí se dodržet určité zásady.

Meditovat určitě. Většina mých žáků vedle streetu dělá asi 7 minut Autentického charisma ráno nebo před streetem a 7 minut večer nebo po streetu - to holisticky opravuje zároveň hlavu a zároveň tělo a zároveň dech a zároveň hlas (protože tam všude fungují dvojité zpětné vazby). Dále děláme různá skupinová odemykací cvičení na Výcvicích. A nakonec můžeš s PTSD chodit i k psychologovi - účinnější je to u žen, ale na pojišťovnu to můžeš mít zdarma

[andrew_d]

Já si myslím, že cílená akce (nemyslím teď jen street) dokáže přepsat většinu těch špatných vzorců a současně je třeba, aby člověk přemýšlel o tom, proč v určité chvíli jedná jak jedná, kde je počátek toho problému, proč by to tak mohlo být a co mám dělat pro to, abych to začal vnímat jinak. Je dobré o tom taky s někým mluvit, nemusí to být terapie, stejný efekt má prostě se z toho vykecat s nějakými dobrými kamarády a pak podnikat kroky, abys to reálně změnil. Žádné rychlo řešení asi neexistuje. Všechno je běh na dlouhou trať.

Třeba ty autority. Kdo je podle tebe autorita? Proč vůbec máme vnímat někoho jako autoritu? Je to někdo, o kom si myslíš, že by měl být autorita nebo je to někdo, ke komu opravdu vzhlížíš a vnímáš ho tak? Co třeba se zaměřit víc na sebe, vnímat sám sebe jako středobod světa a být tou jedinou pravou autoritou pro sebe sama, prostě ten motherfucker. Tohle třeba si myslím, že zrovna řeší street. A řeší to i věk, dospěješ k tomu. A pokud získáš určitou finanční nezávislost a časovou nezávislost, pak většina autorit úplně padne. Čím víc praxe získáš v určitých oblastech, tím budeš jistější v jednání s lidmi, které vnímáš jako autority. Tohle si ale nijak nevsugeruješ nebo neřekneš, musíš prostě konat a třeba zrovna street s tímhle terapeuticky pomáhá - po dobrém streetu můžeš vše a úplně vypneš ten vnitřní hlas v hlavě, který tě směruje, co můžeš, co nesmíš. Takže klíč tady bude víc se udržovat přítomný a v momentu, pak tohle tolik neřešíš.

Pak můžeš taky experimentovat s různými drogami a získáš nové prožitky a náhled na svět se ti radikálně změní

Ahoj, poslední dobou narážím na věci které se podle mě streetem vyřešit nedají, nepomohli mi k tomu oslovení, nejbrutálnější výstupy z komfortní zóny, gym, bojový sport ani nic obdobného, řeším psychologické problémy, tak mě zajímá jestli jste někdo nenarazili na stejný problem jako já:
Pomocí meditace jsem rozklíčovat pár bodů, a to že nerad medituju, to bych radši oslovil o 1000 holek víc než soustavně meditovat :

Mám strach z projeveni pravé podstaty sebe sama. Nevim kdo jsem na 100%

Mám strach z autorit = že mě budou soudit, když z někoho cítím moc větší nez je pravděpodobně moje, třepu se, nedokážu mluvit je to hrozné.nestaci si logicky říct že osoba je jenom člověk, nejde přesvědčit pocity

Traumata v minulosti = kolektivy které mě neprijmuly mezi sebe, já si to pak dával za vinu že je chyba ve mě

Jak byste to řešili? Další meditaci? Něco jiného?

[andrew_d]

Taky to může být důsledek toho, že sám sebe vnímáš jako někoho s malou hodnotou, tzn. měl bys navýšit svoje vnímání tvé hodnoty/sebevědomí. Tohle zas přes cílenou akci. Zlepšení tvé finanční situace, zlepšení tvého postavení v sociálním okruhu, navýšení SMV a tak dále

[Ghosteryx]

Já si myslím, že cílená akce (nemyslím teď jen street) dokáže přepsat většinu těch špatných vzorců a současně je třeba, aby člověk přemýšlel o tom, proč v určité chvíli jedná jak jedná, kde je počátek toho problému, proč by to tak mohlo být a co mám dělat pro to, abych to začal vnímat jinak. Je dobré o tom taky s někým mluvit, nemusí to být terapie, stejný efekt má prostě se z toho vykecat s nějakými dobrými kamarády a pak podnikat kroky, abys to reálně změnil. Žádné rychlo řešení asi neexistuje. Všechno je běh na dlouhou trať.

Třeba ty autority. Kdo je podle tebe autorita? Proč vůbec máme vnímat někoho jako autoritu? Je to někdo, o kom si myslíš, že by měl být autorita nebo je to někdo, ke komu opravdu vzhlížíš a vnímáš ho tak? Co třeba se zaměřit víc na sebe, vnímat sám sebe jako středobod světa a být tou jedinou pravou autoritou pro sebe sama, prostě ten motherfucker. Tohle třeba si myslím, že zrovna řeší street. A řeší to i věk, dospěješ k tomu. A pokud získáš určitou finanční nezávislost a časovou nezávislost, pak většina autorit úplně padne. Čím víc praxe získáš v určitých oblastech, tím budeš jistější v jednání s lidmi, které vnímáš jako autority. Tohle si ale nijak nevsugeruješ nebo neřekneš, musíš prostě konat a třeba zrovna street s tímhle terapeuticky pomáhá - po dobrém streetu můžeš vše a úplně vypneš ten vnitřní hlas v hlavě, který tě směruje, co můžeš, co nesmíš. Takže klíč tady bude víc se udržovat přítomný a v momentu, pak tohle tolik neřešíš.

Pak můžeš taky experimentovat s různými drogami a získáš nové prožitky a náhled na svět se ti radikálně změní

Drogy mě už napadly, že bych nějak našel díky tomu v meditaci staré traumata, která kdybych hodně rozklíčovat a nechal konečně jít tak se posunu, ovšem takový mediátor nejsem si myslím

Dám příklad ještě k tomu koho vnímám jako autoritu, oslovování holek osobně hodně miluju a tak jeden kouč osobního rozvoje dělal schůzku s více chlapama a byl workshop... Bylo to asi v 4 hodiny bylo léto a my jsme s parťákem vyrazili před tím do ulic, oslovili jsme spousty holek, skupinky, kluky s holkama, řvali na náměstí, dělali show na Václaváku, crazy oslovení jsme dělali, řečnili jsme před celou tramvaji 5 minut v kuse o nějakém tématu a podobné věci. Pak jsem přišel za tím koučem na ten workshop a stejně se ve mě projevil ten strach z těch autorit, protože k tomu člověku jsem vzhlížel, bral jsem ho že to je mocný člověk. Street podle mě je určitě super, na nastavení pravého sebevědomí atd, a však mě přijde že nejsem úplně " v jádru sebe " a tam se neměním dost, nebo vubec, neboli, jsem extrémně sebevědomý kdekoliv jinde ale u osoby kterou "znám" - autorita se ve mě trigrne ten pocit,

[Professore]

Čo sa týka strachu z autority, skús oslovovať policajtky, úradničky, a iné ženy v roli autority

[andrew_d]

Tak já myslím, že není problém k někomu vzhlížet tak nějak pokud je to na rozumné úrovni, pokud je to autorita pro tebe v daném okruhu věcí, které tě zajímají. Problém spíš je, pokud tě setkání s někým takovým pak vystresuje natolik, že nejsi pak schopnej s takovou osobou normálně komunikovat, stavíš si ho/ji na piedestal a je pro tebe někým víc, než jsi ty. Tady bych si uvědomil, že ty máš pro takovou osobu možná taky schopnosti a dovednosti, že kterých by si sedla na prdel, takže i ty můžeš být pro druhé takovou autoritou. Bude to podle mě věc tvé osobní hodnoty a vnímání a tímhle směrem bych se ubíral

Drogy mě už napadly, že bych nějak našel díky tomu v meditaci staré traumata, která kdybych hodně rozklíčovat a nechal konečně jít tak se posunu, ovšem takový mediátor nejsem si myslím

Dám příklad ještě k tomu koho vnímám jako autoritu, oslovování holek osobně hodně miluju a tak jeden kouč osobního rozvoje dělal schůzku s více chlapama a byl workshop... Bylo to asi v 4 hodiny bylo léto a my jsme s parťákem vyrazili před tím do ulic, oslovili jsme spousty holek, skupinky, kluky s holkama, řvali na náměstí, dělali show na Václaváku, crazy oslovení jsme dělali, řečnili jsme před celou tramvaji 5 minut v kuse o nějakém tématu a podobné věci. Pak jsem přišel za tím koučem na ten workshop a stejně se ve mě projevil ten strach z těch autorit, protože k tomu člověku jsem vzhlížel, bral jsem ho že to je mocný člověk. Street podle mě je určitě super, na nastavení pravého sebevědomí atd, a však mě přijde že nejsem úplně " v jádru sebe " a tam se neměním dost, nebo vubec, neboli, jsem extrémně sebevědomý kdekoliv jinde ale u osoby kterou "znám" - autorita se ve mě trigrne ten pocit,

[Princ]

stejně se ve mě projevil ten strach z těch autorit, protože k tomu člověku jsem vzhlížel, bral jsem ho že to je mocný člověk

Spousta studentů ze mě kdysi byla extrémně nervózní, i některá místní velká zvířata , je to častá věc a máme na to pár cvičení. Jedno z nich zahrnuje, že mě žáci bijí

Každopádně je dobré vnímat, že mě jakoby nevadí, že jsou přede mnou žáci prkenní, já se jim nedivím a nic z toho nevyvozuju. Mým cílem je, aby lidé udělali co největší pokroky. Jsem tam pro ně. Dokud se produktivně pracuje, jsem spokojen To byl první případ.

Ty autority ti můžou pomoct nebo nepomoct. Některé autority jsou vlastně rády, že se jich bojíš, že je tam velký odstup (druhý případ), a budou k tomu záměrně přispívat (např. skrze mikrotresty za jakékoli pokusy o odvážné chování). Tím nemyslím, že jsou zlé, ale prostě si myslí, že to tak má být. U těch zase můžeš prohlédnout, že to není plně tvá vina, ale součást jejich snahy, nic si nevyčítat a o to sebejistější být

Tj. znám lidi, ze kterých jsem byl přehnaně nervózní, snažil jsem se to nějak řešit a později jsem rozpoznal mikrosignály, kterými oni to způsobují a uvědomil si, že to z mé strany nebylo bezdůvodné, byť to bylo nevýhodné. Pak už jsem zapnul streetařský grif číslo jedna, tedy rozhodl se rovnou být sebevědomý celou dobu a vůbec své chování nekontrolovat v jejich signálech a nepřizpůsobovat ho, ale jet si tvrdě svoje (např. legraci, i když oni se nesmějou).

(Traumata samozřejmě řešit, jak jsem psal výše - neuro streetem, meditací, ACH, terapií...)

[andrew_d]

1) Své chování kontrolujeme v reakcích druhých.

2) Někteří jej kontrolují více, někteří méně. Například dítě se silně nepředvídatelným primárním pečovatelem může být doživotně ostražitější.

3) Také v různých náladách se míra kontroly mění. Manický člověk může být lehkomyslný a depresivní, provinilý člověk uvidí špatné reakce i tam, kde nejsou, špatnou náladu druhého bude dávat za vinu sobě...

4) Určitá míra hledání validace je vhodná, například 4/10.

5) Na streetu je typicky vhodná nižší míra, než v sociálním kruhu, například 3/10, protože tam neexistuje žádná autorita nad vás a protože s kým si nesednete, toho už potkávat nebudete.

6) Vřelé chování NESOUVISÍ s hledáním validace.

7) Pokud člověk příliš kontroluje reakce druhých, občas jej budou využívat. Může cítit vyčerpání, resentiment vůči dominantnějším jedincům, který se nedokázal postavit... Nedělá co chce. Přílišný strach popudit nevyvolává ani přitažlivost, ani respekt. Jde opravdu jen o ochrannou snahu "hlavně nikoho nepopudit", ta zabraňuje i pustit se do větších projektů.

8) Pokud člověk již seznal, že mu na názorech ostatních záleží příliš, třeba 7/10, může tento pocit sledovat a aktivně jednat proti němu. To nemusí vypadat nějak bizarně.

Řekněme, že jste v metru a něco vás rozesměje. Najednou se vám začne zdát, že byste se tu hlasitě smát neměli, protože to může vypadat divně. Tuto myšlenku neposlechnete a smějete se dál

Nebo máte přirozenou chuť zabroukat si písničku. Žádný teatrální výkon, prostě zazpívat si pro radost, jak to lidi odjakživa dělávali třeba při práci na poli... No a tak si prostě zpíváte.

Při těchto drobných neustálých cvičeních skoro vždy zjistíte, že jste přežili (oproti tomu dítěti, které cítilo ohrožení života). Přežít stačí, aby to tělo vnímalo jako pozitivní úspěch - i kdyby vám vzácně někdo dal udivený pohled, i ten se kóduje jako "přežití".

bral jsem ho že to je mocný člověk

Oproti situaci dítěte vůči pečovatelům, v dospělosti je dnes málokdo opravdu mocný. Pokud někde nepřijímají tvé jakž takž autentické já, vždy najdeš nějaké jiné lidi. I politici nebo miliardáři jsou různě limitovaní.

Pracuješ v bance, bank je hodně... Studuješ vysokou, učitelů je hodně... Děláš MMA, klubů je hodně...

[Princ]

Pak jsem přišel za tím koučem na ten workshop a stejně se ve mě projevil ten strach z těch autorit, protože k tomu člověku jsem vzhlížel, bral jsem ho že to je mocný člověk.

Následující dlouhý příspěvek níže jsem napsal o tom, že ideální je nesoustředit se na učitele a jeho názory, nýbrž na svůj pokrok. Učiteli je zřejmě jedno, v jakém stavu přijdeš na první kurzy. Jakmile si uvědomíš, že k pokrokům nutně nepotřebuješ něčí respekt, můžeš pracovat o něco uvolněněji.


Já mám rád, když se na kurzu udělá hodně (1) produktivní práce.

Produktivní práce může vypadat různě - někdo hlavně vykoná spoustu oslovení v pro sebe nových konverzacích, někdo získá odpovědi na své věcné a důležité dotazy, někdo poprvé naváže upřímný dialog o svých problémech...

Proto je nejlepší, když (2) žák ví, proč na kurzu je. S tím mu jako instruktor případně i pomůžu - není třeba kurz kvůli zmatku odkládat, stačí to uvědomění pak mít jako jeden z cílů.

Kdo se chce čistě jen pobavit, je to také relevantní cíl, ale měl by se zadefinovat.

Můj ideální student se tedy soustředí a produktivně pracuje. Každou instrukci se okamžitě snaží naplnit, jak nejvíce právě dokáže. Když to nedokáže, dlouze se mi neomlouvá (tj. jsem rád, když mě moc neřeší) a snaží se zase znova. Pokud se mu nějaká instrukce nezdá, okamžitě se mě zeptá. Nemělo by se stávat, že dám žákovi instrukci, on neřekne nic, pak to udělá úplně jinak... a teprve napotřetí zjistíme, že nevěřil instrukci k, protože nestavěl na konceptech d, h, i, nýbrž na -d, -h, -i (například mylně myslel, že odmítnutí snižuje sebevědomí). My si s tím nakonec poradíme, ale vyžaduje to pak mnohem více kurzů.

Nejlepší by vlastně bylo, kdybych studentovi dal nějakou radu, on by to 3x rychle udělal a pak v mezičase by se ještě optal: "A proč to vlastně děláme?" Lidé mají vědět, proč to dělají, a zároveň nesmíme kvůli dlouhým diskuzím opomenout nějakou skvělou situaci, co se právě nabízí. Občas jim odpoví akce sama, občas jim to doodpovím ve vhodné skulince.

Cílem kurzu taky není opakovat dokola své limitující přesvědčení, chlubit se nebo navazovat hluboká přátelství. Já jsem takový, že mám rád opravdu široké spektrum lidí, vždy se s upřímným zájem pobavím i s bezdomovcem, ale hlavním cílem je se za ty tři hodiny co nejvíce zlepšit, ne stát se mým co největším kamarádem. A právě proto příliš nevadí, pokud je ze mě žák lehce nervózní: on tam není kvůli mě, ale kvůli sobě.

Sám mám několik učitelů na různé věci, a na těch hodinách se sám snažím být hlavně tichý a pracovitý. Například nebudu učitelce říkat: "Ahoj, tak jsem to deset hodin zkoušel...," protože ona mezitím deset hodin zkoušela taky. Zazpívám a ona slyší, co je potřeba dělat. Nebo řeknu něco věcného, jako: "Prosímtě když moc dělám tohle ggggrhhrhrhhr, bolí mě tady" a pak se věnujeme tomu. I na kurzech streetgame bych byl (3) věcný.

Asi ve všech oborech funguje pracovat chytře a tvrdě, dělat věci navíc a nikomu o tom neříkat Řekněme, že každý den vedle MMA tréninků sledujete videa, doma si stínujete, v hlavě analyzujete své sparringy... Cílem není to trenérovi říct On to uvidí, nebo pokud to bylo málo neuvidí.

Víte neustále potkávám lidi, co my vyprávějí, jak moc streetujou. Ale pro mě je streetovat jak dýchat. Já si ani nepředstavím, jak by někdo mohl nestreetovat. Takže takové koncepty jdou zcela mimo mě.

A pak běžně potkávám lidi, co mi jako první provinile řeknou, že nestreetovali. Já na vás přece nezačnu křičet Neudělím vám pokání ve formě pěti streetařských otčenášů. Já jsem orientován na to, vzít člověka, který to chce, tam, kde je, a pomoct mu se zlepšit. Nepotřebuju, aby mi na kurz chodili jen talentovaní frajeři, nepotřebuju jen lidi na dně. Mě zajímá ten proces.

[Ghosteryx]

Díky kluci za odpovědi , zkusím nějaké ty tipy jak teďka vycestuju na pár dní mimo mateřské město

[andrew_d]

Super, hodně štěstí!

Můj předchozí příspěvek vypadá trochu offtopicově, zkusím ho shrnout ještě jednou:

Některým lidem to je jedno, někteří chtějí před instruktorem vypadat dobře. Pokud chcete na kurzu vypadat dobře, cool vystupování a chlubení je dost irelevantní, nejvíce zapůsobíte tvrdou soustředěnou prací. To bych prováděl v jakékoli škole nebo kroužku. Potápěče prostě nezajímá fotbal...

[lukk]

Mám podobný problém s nedostatkom sebavedomia a neviem prejaviť sám seba.
Dokážem niekoho osloviť, ale bojím sa neúspechu čo vlastne spôsobí ten neúspech.
Mne moc pomohlo keď som sa snažil oslovovať v inom meste lebo vtedy že man opadne asi tá najväčšia zložka strachu že nemám čo pokaziť lebo pravdepodobne tu osobu už v živote nestretnem. Vlastne môj prvý street bol asi najlepší, lebo som nemal žiadne očakávania a mojím cieľom bolo sa vôbec niekomu prihovoriť. Potom keď som to skúšal znova mal som už väčšie očakávania a aj väčší strach že niečo pokazim.

[andrew_d]

Úkolem začátečníka není mít masivní úspěch u žen, ale prostě ustanovit konzistenci a pushovat se co nejvíce, aby ty úspěchy později vůbec přijít mohly. Odmítnutí je úplně jedno, škoda je akorát neoslovit.