Být perfektní je na nic - zkušenosti s budováním online

Co se jinam vážně nevejde
Odpovědět
plysak20
Příspěvky: 54
Registrován: 19 črc 2019, 11:53
Poděkoval: 9 krát
Obdržel poděkování: 44 krát

Být perfektní je na nic - zkušenosti s budováním online

Příspěvek od plysak20 » 16 srp 2020, 23:34

Poměrně poslední dobou hodně buduji svůj online svět, protože svět lidí se přesunul, dnes je již vše online, věci se nedějí tolik offline. Veskrze je to věc, která mi i tak nějak hodně vyhovuje, vždy jsem byl online člověk, a když se doba k tomu pohnula, řekl jsem si vlastně, proč ne, nebudu nějaký dědeček co žije v tom offline světě.

Ano, samozřejmě akce, setkání a vše se děje i offline, ale často je to důsledek online organizace, online seznámení, online plánování. Čím dál víc si toto uvědomuji, a jsem poměrně kolikrát i překvapen, kolik lidí se v tom online světě bojí prezentovat.

Ano, do jisté míry to chápu, před mnoha lety ještě v době blogosféry jsem mýval poměrně populární blog, který jsem publikoval, a moje jméno se dalo kolikrát dohledad, i když přímo viditelné nebylo. Dělal jsem to na "tajňačku", protože jsem tam publikoval moje názory, pohledy na věc, a věci které bych asi normálně veřejně neříkal. Byl jsem možná na druhém místě za Radkem Hulánem, no možná na třetím nebo třicátem ;) Jednou o mě dokonce napsal největší slovenský deník SME.sk.

Nedělal jsem to dobře, a tak si v dnešní době trošku uvědomuji, ten strach lidí se projevit. Ono totiž většina lidí chce neustále sdělovat nějaké své názory, místo zkušeností, zážitků, nápadů a návodů, prostě chtějí si spíše honit ego, místo toho aby vytvářeli nějakou hodnotu, a protože to neumí, tak se bojí jít ven, protože by to bylo blbé.

Lidé se bojí, že si někdo na ně utvoří nějaký názor, že nevytvoří ten ideální perfektní obrázek o sobě. Nedávno jsem se bavíl s kamarádem, kterému jsem místo blogování kvůli jeho byznysu radil používat YouTube. Povídal mi o tom, jak je to těžké, že za 3 hodiny se mu ještě nepodařilo natočit video. Říkám mu, co??? Říkal jsem ti, strč si telefon do držáku v autě, začni řídit, a povídej si s posluchači jako s dobrým kamarádem, za 10 minut cestou do obchodu máš video.

Na což on vyhrkl, "ale to není dost dobré!", pokračoval: "Musíš mít scénář, dobrou techniku, skvělé pozadí..." Povídám mu: "ale prd, stejně natočíš hrozné video, až tak padesáté bude dobré", přičemž on pokračoval: "ale lidi to uvidí, pomyslí si, že ...", a já na něj: "ale prd uvidí, nikoho aktuálně nezajímáš, jsi hovno u silnice, nejsi prezident republiky"....

Osobně jsem začínal před měsícem s Instagramem, házím tam příspěvky každý den, když se podívám, co jsem tam házel před měsícem, tak to fakt byla nuda, nemělo to žádný příběh, žádný šmrnc, bál jsem se. Dneska tam hodím kytku marihuany a pod ní napíšu text "co si všichni myslí, že pěstuji" a v dalších příspěvcích ukážu fotky pažitky, co pěstuji... Mám vaši pozornost, nebojím se pozornosti, ale to bych před časem neudělal...

Lidi často mají úplně tragický sociální okruh a bojí se, aby se neznemožnili, jako kdyby byly prezident republiky (který mimochodem si na rybníku na člunu klidně dá becherovku a cigárko a nechá se u toho vyfotit). Nakonec ten kamarád, s kterým jsem se bavil přišel s bezvadným nápadem, aby se neznemožnil, natočí video doma, před bílou stěnou, s naučeným textem, na třicet vteřin.

No nakonec mu povídám: "jako vážně, víc amatérsky to udělat nemůžeš, našprtaný text před bílou stěnou, to snad i kdybys to video náhodně točil před semaforem cestou do obchodu by to bylo lepší, ale ty jen aby ses neznemožnil uděláš video, kde se vlastně nejvíc znemožníš"...

To je ten výsledek té vaší falešné dokonalé postavy, kterou musíte neustále udržovat, a vlastně ji i ve skrytu své duše nenávidíte. Jste jak velká korporace, která na profilu nutně musí zveřejňovat růžové fotky "LGBTQ" a psát sračky o přijetí nového člověka na pozici rovných přiležitostí a rasové vyváženosti. Když se už dostanete do takového stavu, tak teprve tehdy ze sebe fakt děláte d*bila.



Odpovědět