Jak vydělat peníze

[Princ]

Všechno je možné, jen si vždy v podobných případech jistě položím tuto otázku

[MindMess]

Objevil jsem takovou zvláštní možnost investování, která zní možná až příliš lákavě na to, aby to nebyl nějaký poděl. Když jsem vyhledával nějaké reference, je jich spousta kladných, ale taky dost záporných, kde se především píše o jistých netransparentnostech a pochybách, zda někdo nehraje trochu levotu. Navíc se ještě dost píše o tom, že se jedná nejspíš o další ukázku Ponziho schématu.

O co se tedy jedná? Nevím, jestli sem můžu dát nějaký odkaz, tak ho sem raději nedám. Když si do vyhledávače napíšete v angličtině výraz šťavnatá pole, za to tečku a IO (místo obvyklého cz nebo com), dostanete se na webovky, kde je možnost se zaregistrovat a následně investovat určitou částku do kytek, přičemž peníze můžete poslat buď SEPA platbou do zahraničí nebo v kryptoměně, načež následně čekáte na sklizeň kytek a výnos. Výnos můžete následně vybrat nebo investovat dál. Nejnižší vstupní investice je 50 euro s možností získat za 108 dní po sklizni 68 - 83 €. Pak jsou zajímavější možnosti, kdy za investici ve výši 2000 € je možnost investovat na 3, 4, 5 let s odpovídajícím počtem sklizní a možností z každé sklizně vytřískat až 1200 €.

Komu to dosud nedošlo, nejedná se o nějaké tulipány, jedná se o konopí. Léčebné konopí, abych byl přesnější.

Má s tím někdo zkušenost? Není to poděl? Šli byste do toho, nebo raději byste upřednostnili něco tradičnějšího?

Předem raději píšu, že investování je na vlastní riziko. A pokud už někdo chce investovat, měl by investovat jen takovou částku, o kterou je ochoten přijít. Chtěl bych tím předejít různým zklamáním a podobně ...

Je to jeden z mnoha projektů, fungující na stejném principu. Prostě "letadlo". Vždycky se tam dá něco "sexy" jako "těžíme unikátní krypto / vyvíjíme zázračný obchodní systém / vysazujeme vysoce výnosové stromy / pěstujeme konopí / vyvíjíme zázračný lék" atd. Projekt jede, dokud přibývají lidi. Když chytneš dobrou dobu, tak z toho něco vytáhneš, než se to celé sesype. Když trefíš špatnou dobu, utopíš v tom peníze.

Jinak pokud chceš vědět, proč je to poděl, tak stačí úplně basic matematika. Půjčíš si od někoho a vyplatíš mu 150% p.a. (za rok) na úrocích. Jenom na úrocích, ty prachy nejsou Tvoje a jednoho dne je budeš muset vrátit. Ale to teďka ani nebudu počítat, ať to nekomplikuji. Kolik na tom chceš vydělat ty sám? No minimálně stejně, takže tu máš firmu, která musí zhodnotit prachy o 300% ročně. Můžeš se mrknout na jiné firmy, které pěstují konopí ve státech, kde je to legální, a kolik na tom mají marži. Pak si srovnej kolik rostou opravdu jako technologický giganti typu Tesla, Apple, Alphabet.

Dojde Ti, že takový "byznys plán" není žádný real plán, ale jen udička na lidi, co chtějí rychle zbohatnout. Naberou se lidi, pár se jich vyplatí a pak puf! a o této společnosti už nikdy nikdo neuslyší, jako o mraky dalších.

Možná trošku reálné by to bylo, kdyby na tom políčku byl mák Ale ani tomu moc nevěřím. Prostory, zavlažování, elektrika, osvětlení, lidi, co se o to budou starat. To všechno jsou náklady. Udělat na něčem 100% je sakra těžký a musíš jít do relativně vysokého rizika. Dělat 300% s penězma, které můžeš každou chvíli muset vracet a ještě skoro pořád vyplácet úrok je sci-fi.

[Skylake]

V životě přijdou momenty, které vás donutí naprosto se předělat a povstat jako nový člověk. Velké rozchody, vyhazovy, úrazy, krachy...

Trik je v tom, neustále se znovuzrozovat ještě DŘÍVE, než je to potřeba. "Tu věc" předstihnout.

Přitažlivost jsem napsat musel. Roky nevyšel žádný produkt, svádění se posunulo, potřeboval jsem napsat něco k věci, praktického, plného příkladů, hezky naformátovaného, neurážlivého... Vlajkovou loď, za kterou se postavím i za 10 let. A byl to ohromný úspěch. V tu dobu u nás nebyl spisovatel, který by vydělával to, co já. Viděl jsem, že bych mohl psát knihu ročně, všem pomoct a mít finance na celý provoz komunity i všechny své nejodvážnější baličské plány.

Ale Ta věc už si někde brousila zuby. Chápal jsem, že s takovou bych psal knihy, DOKUD bych mohl psát knihy, a až by se něco pokazilo, byl bych donucen k přerodu. A proto jsem se rozhodl preventivně se přerodit sám:

Nevěděl jsem, co je to expozice, co je post-produkce, jak na nasvícení... Ale od nuly jsem začal pracovat na Autentickém charisma. Studoval jsem techniku, postavil celé to Studio Láska, naučil se osvětlovat a natáčet a stříhat... Trvalo to rok soustavné práce, během kterého mi zase málem vypadly vlasy Ale povedlo se mi vytvořit produkt, se kterým jsem byl pár let na před. Který byl VÍCE, než právě lidi chtějí.

A i když jsem měl náskok, věděl jsem, že to vždycky vydrží chvilinku. A že další produkt nemůže být Jiné Autentické charisma, ale musí to být zase daleko více, než si sami lidé zatím představují.

Nebudu zatím psát, na čem děláme teď, ale stejný princip využívám všude co nejčastěji. Být nový člověk ne až je to třeba, ale ještě dříve, než je to třeba.

Toto léto jsem mohl pushovat kurzy, učit každý den, a transformací i peněz by bylo dost. Ale mé zjištění je, že pohodlná cesta je dočasná cesta. Takže jsem realizoval Bootcamp Bukurešť, Bootcamp Budapešť, Bootcamp Waršava a Bootcamp Olomouc. Chtěl to po mě někdo? Nikdo to nechtěl! Ale věděl jsem, že jednou se to po mě chtít bude. Dnes každému stačí, že jsem oslovil tisíce Češek, viděl desetitisíce oslovení Češek mými studenty, ale já potřebuju zůstat napřed a ne pak něco narychlo dodělávat z nouze. Kdyby to byla Formule 1, vyhrát ne o dvě kolečka, ale o 10, a pak přemýšlet, jak z toho udělat 15. Prostě zůstat úplně jasně na špičce.

Samozřejmě neničte, co funguje. Během příprav Autentického charisma jsem stihl napsat ještě jednu knihu (GamePlan) a když jsem nebyl v zahraničí, tak jsem ty kurzy v Praze skoro každý den vedl. Ale já nevěřím, že všechno má svůj čas. Že se máte hodit do klidu a hasit až to, co hoří. Podle mě brzy po tom, co se přestanete tlačit vy, vás začne tlačit něco jiného.

Změňte se dřív, než je to třeba. Změňte se, i když je vám teď dobře. Udržujte náskok.

[Davidulous]

Balení holek ve VR

[Neolick]

Většina filmů o podnikatelích ukazuje archetyp Šprýmaře. Czech made man, Gangster K, Kmotr, první řada Narcos... Vždy je to o vynalézavém chlapíkovi, který se prodírá nahoru, protože je mnohem pružnější, než všichni okolo. Na problému se nezastaví, ale vezme ho jako příležitost.

Nyní budu citovat Wikipedii:

"V mytologii, folkloristice a religionistice je šprýmař (šibal, anglicky trickster) postava, často s nadpřirozenými či božskými atributy, která se obvykle vyznačuje vychytralostí, vynalézavostí a tendencí narušovat zaběhlá pravidla. ... Lidstvu přinášejí dosud nedostupné vědomosti a dovednosti (například ukradnou bohům oheň). ... Mezi nejznámější patří například Kojot či Krkavec severoamerických indiánů, africký Ešu (Elegba) a tichomořský Maui. ... Podobné atributy nese i severský Loki či řecký Hermés a Prométheus."

Takovým šprýmařem a narušitelem býval i Ježíš a Buddha, oba mega-anarchisti.

Přesně takový šprýmař je i streetař. Chodí světem a řeší problémy svou nečekanou vynalézavostí. Leze po společenském žebříčku ne tupou prací, ale protože přichází se zcela novými řešeními, která by ostatní nenapadla. Třeba dostane holku k sobě domů na to, že se mu připaluje guláš

My jsme to přece celé založili na tom, že vyignorujeme nějaké sociální kruhy a prostě si rovnou přijdeme pro ty nejlepší holky, aniž bychom museli čekat, až jako doktoři budeme píchat sestřičky, až uspěje naše kapela, až nám to prostě někdo dovolí...

Právě jsem o tom napsal nový článek: Buďte jako voda - ušijte ženě oslovení na míru

Je primárně psán o svádění, ale všechno to naprosto platí i v podnikání.

Jinak opakem, který by se vám do svádění nebo podnikání dostat nechtěl, by byl třeba byrokrat nebo hlídač, zkrátka celkově někdo orientovaný na zachování starého řádu (který kdysi nastavili jiní šprýmaři) a co nejmenší kreativitu.

[surfernamare]

Na Výcviku meditace za mnou v pauze přišel jeden žák a říká: "Ty cvičení jsou super Princi! To jsi vymyslel sám?"

Teď samozřejmě: lidé meditovali už tisíce let přede mnou

Jak jsem ten seminář stavěl, aby byl přínosný i pro chlapy, kteří už dlouho sami meditují? Jak vytvářet originální projekty a firmy v dnešní obrovské konkurenci?

Poslouchal jsem stovky meditačních nahrávek, četl o tom knížky, zkoušel to sám, učil to jiné... Hlavně jsem byl posedlý zjistit, proč některé meditační nahrávky fungují lépe než jiné. Které instrukce jsou ty úplně nejlepší, které spíše plýtvají čas a které dokonce mohou lidem meditaci spíše mírně zhoršit. A jak z toho všeho pak vytvářet supercvičení z těch nejúčinnějších instrukcí vůbec.

No a já jsem spisovatel, takže to byla práce přesně pro mě. Za ty roky jsem vybudoval cit, proč zvolit právě přesně tohle sloveso a ne nějaké trochu jiné... Kde strčit zájmeno navíc... Kde občas schválně zopakovat slova...

Navíc mluvím česky. Za prvé některé druhy meditací v češtině vůbec neexistují, takže světu automaticky něco přináším už jako nejrychlejší překladatel. Za druhé čeština funguje trochu jinak, než americká angličtina - má mnohem více květnatých sloves, která se na stejném místě dají použít pro drobné změny emočního dopadu.

Meditační instrukce totiž musejí být patřičně sugestivní, hypnotické. Působit jako poezie nejen slovy, ale i rytmem a tónem hlasu. Jde tedy o skrytě HUDEBNÍ formu. Lidi v sále nedostáváte do hluboké meditace jen slovními vstupy, jako poslušné roboty, ale také náladou, kterou kolem sebe vysíláte. (Čehož jsem si mnohokrát všiml při studiu zenové historie, kdy učitel prostě něco nějak řekl ve správnou chvíli, žákovi to náhle celé došlo a byl okamžitě katapultován do non-duality.)

No a k tomu, že jsem byl první překladatel (Přidaná hodnota 1), navíc velice citlivý umělecký překladatel-spisovatel (Přidaná hodnota 2), jsem taky hlavně balič! Proto jsem dokázal přinést Výcvik meditace pro baliče, což už by typický mnich nezorganizoval (Přidaná hodnota 3).

A tak vzniklo něco originálního. Namixoval jsem obrovské množství kvalitních zdrojů, nechal je protřídit autistickým baličem s citem pro jazyk a přeložil je do podoby s ještě silnějším emočním dopadem. Stejný dopad teď nemůže vytvořit nikdo, kdo by byl druhý, kdo netříbil cit pro jazyk nebo kdo není balič.

Tím vším chci ukázat, že každé dílo je vlastně remix. Nemůžete v lidech vyvolat nějakou úplně novou emoci, kterou ještě nikdy nijak necítili, nemůžete použít jen nová slova, která nikdy nikde nebyla napsána, nebo vymyslet úplně nové myšlenky, které ještě nikdy nikoho ani zdánlivě nenapadly.

Nová myšlenka je umožněna staršími myšlenkami a poskládána ze známých slov. I nové slovo, třeba metastreetotepectví, je remixem známých písmen. I při tvorbě nových písmen jste silně limitováni existujícími zvuky Šla by vytvořit řeč, kde by se mezi slovy plnými alikvotních tónů blikalo magnetickými zařízeními, komunikovalo silou krvácení a rychlostí řízeného růstu vaší květiny, ale pořád je to nějaký remix, kombinace známých věcí.

Ony i na tom Výcviku proběhly meditace, které v téhle podobě ještě nikdo neseskládal ani anglicky, ale schválně říkám neSESKLÁDAL, protože jsem je budoval na nějakých prvcích, které už v jednotlivosti existovaly i předtím.

Existují tedy jen více nebo méně originální kombinace, kde příliš originální film nebo písnička dokonce lidem mohou vadit. (Desítky nejznámějších světových hitů používají ten stejný postup akordů za sebou, a naopak třeba písně, kde se vedle půltónů pracuje i se čtvrttóny, zní mnoha posluchačům strašně falešně.)

Pro originalitu proto doporučuji:

- používat skvělé zdroje
- kombinovat věci, které zatím byly málo kombinovány
- zjistit, co je ta VAŠE specialita, kterou do oboru můžete přinést

(Celé to pak zapadá do mého konceptu podnikání jako umění, kdy přeci hezký mobil je uměleckým dílem, automobilka potřebuje umělce na design sexy aut, reklama stojí na textařích, hercích a kameramanech... Emoce prodává a proto to musíte dělat srdcem.)

[Princ]

K ekonomickému úspěchu člověka nejvíce předurčuje:

- Inteligence (v dospělosti každý další 1 bod IQ odpovídá asi 1 roku vzdělávání)
- Pracovitost
- v podnikání Otevřenost (kreativita, schopnost měnit názory, přicházet s novými koncepty, přijímat nové identity...)

Mám pro vás ale dobré zprávy! Na druhém stupni základy byl můj percentil 92. Můj nynější percentil je 99. To je rozdíl třeba mezi obyčejným lékařem a naprosto špičkovým vědcem. I pokud máte průměrný percentil 50 (100 IQ), zlepšení o 7 bodů by výrazně zvýšilo vaše studijní a pracovní možnosti.

Své zlepšení přikládám hlavně biohackingu a trauma práci. Na druhém stupni jsem žil takovým způsobem, že mi to prostě nemohlo myslet - úzkosti, špatná strava, špatná kvalita světla, špatný spánek, špatné vztahy... Teď jsem naopak velice optimalizován.

Jelikož percentil se měří porovnáváním s ostatními, myslím, že má genetická inteligence je doopravdy nižší, než vyšla v testu. Nastoupil jsem jen proti lidem, kteří pravidelně pijí alkohol, nemají přístup k dobrému sushi , neví co je neuroplasticita, co je infrapanel... Takže jsem je podrtil na optimalizaci.

Zejména pracovití lidé mají sklony nedbat na sebe a jsou schopní třeba se učit v noci, na všechny nabídky života říkat ano, několik dní v kuse spát jen 6 hodin a prostě trhat podobné rekordy v ničení vlastního mozku.

Přitom vzpomeňme na studii Hynka Medřického: pouhá výměna světel na gymnáziu na celospektrální udělala ze čtyřkařů trojkaře, z trojkařů dvojkaře, z dvojkařů jedničkáře. Tedy už jen taková pracovna bez oken na východ/jih je schopná snížit vaši inteligenci nebo pracovitost.

Zjednodušeně tedy zase doporučuji trauma práci a biohacking

[andrew_d]

Inflaci jsem předpokládal. V roce 2019 jsem o tom své studenty informoval, takže jsme na znehodnocení peněz všichni byli připraveni.

Osobně jsem tedy na inflaci vsadil a dost na tom vydělal. Můžu si už teď přát inflaci co nejvyšší (a ostatně bude mi jistě dáno).

Jenže zatímco já na inflaci teď bohatnu, spousta lidí na ní chudne. A protože trh je hra s nenulovým součtem (jsme v tom spolu, ne proti sobě), velké chudnutí ostatních mě poškozuje.

Tedy kdo by bral v potaz pouhé porovnávání se a závist, mohl by považovat za dvojnásobnou výhru, když zbohatne a ještě k tomu ostatní chudnou. Ale pokud znáte mé starší ekonomické články, už vám dochází, že tudy cesta nevede...

Je to fakt na nic, trochu si zvětšit svoje, zatímco všichni okolo vás zchudli, protože jakmile nabízíte nějakou postradatelnou hodnotu (úspěch u žen, pedikůru, bio jídlo, čisté životní prostředí...), potřebujete kolem sebe lidi dost bohaté, aby si ji kupovali. Napíšu to ještě jednodušeji:

Když všichni brutálně zchudnou, zkazí vám to byznys.

A neplatí to jen pro podnikatele, chození do práce můžete brát jako byznys se svým časem. Jak zchudnou ostatní, může vám zchudnout šéf a zavřít to, nebo vás vyhodit, nebo vám nepřidávat...

Také si nenulový součet této hry můžeme ilustrovat na miliardářích. Bill Gates nebo Jeff Bezos nezbohatli na něčí úkor, nýbrž svým úspěchem vytvořili obrovské množství dalších milionářů, a asi každý člověk planety se díky nim má o trochu lépe.

Jako s chudobou, můžete si představit svět, kde by všichni lidé krom vás ztratili 60 IQ. Rázem byste se zařadili mezi nejchytřejší lidi planety a v hierarchii postoupili. Jenže byste přišli o mobily, auta, letadla... Museli byste si začít žít jako středověký král - tedy o dost hůře, než dnešní průměrný Čech.

Životní úroveň tedy není o srovnání - my potřebujeme všechny ostatní co nejbohatší. Bylo by to na nic, žít jako miliardář v pravěku. A pokud vám pořád připadá jako výhra, že byste si koupili všechny pravěké tlupy, co byste potkali, spali v těch nejpohodlnějších jeskyních, píchali jejich chlupaté pravěké ženy... představte si to své miliardářství ještě v pralese.

Proto bohužel, i pokud na krizi zbohatnete, a jako mí sledující jste na této už zbohatli, nemůžete se z toho radovat na plno, protože čistě skrz masivní chudnutí ostatních vždy zchudnete taky.

Tento jev může být určitou motivací k charitě, vědecké práci nebo veřejnému poskytnutí svých patentů.

[křesťan]

Mám známé, kteří jsou chudí. Sledují, kolik stojí které jídlo, nikdy nebyli v zahraničí... Zdá se, že je to protože:

- nespecializovali se na žádnou těžce nahraditelnou činnost
- rychle si pořídili auto a to pak dlouho financovali
- rychle si pořídili hodně dětí a ty také dlouho financovali

Přemýšlel jsem, že bych jim daroval nebo třeba půjčil na pět let 100 000 na nějaký rozjezd. Jenže pak jsem zjistil, že mají obří novou televizi. Oni tedy když přijdou k penězům, rozhodnou se je nějak utratit a pak pokračovat ve stejném životě Po mém daru by nijak neprorazili, jak si to představuju já, spíš by si koupili nový gauč.

Mám i jednu holku, která pracuje 14 hodin denně ve špatně placené práce, a pak jednou za pár měsíců upgraduje Iphone 13 na Iphone 14 nebo si udělá nové tetování. (Vidíme se jednou měsíčně, když má volno.) Ona se z toho nevymaní prostě nikdy. Tam není prostor založit nějaký byznys, naučit se nějakou dovednost nebo dobře investovat. Prostě se pracuje a utrácí, je to takový temný koloběh Prodává se mládí, prodává se čas na světě za nějaké zbytečnosti.

Možná je ten pravý problém, že ona vůbec neví, co zajímavého dělat, než si koupit novou elektroniku a pak zase pracovat. Neví, že život může být víc.

Taky jsem zažil brutální chudobu, ale vždycky jsem ji považoval za dočasný stav. Předpokládal jsem, že jednou prorazím. Nikdy mě tedy nebraly strany, co slibují zdanit bohaté a rozdat to chudým, protože jsem věděl, že za 5 let to budou mí nepřátelé S boháči jsem se snažil kamarádit a předpokládal jsem, že jsem jako oni, jen v dřívější fázi.

Hlavně se musíte zbavit chorobné představy, že jak něco vyděláte, musíte to povinně utratit. Člověk musí něco jíst a nějak se osprchovat, ale primárně HLEDEJTE TU CESTU VEN.

Ještě mám kamaráda, který dostal 70 000 pojistku, a to před inflací bylo pěkné Koupil si nový počítač, nový mobil, nějaké oblečení, v restauracích rozdával dýška... a za dva měsíce jsem ho potkal na stavbě, jak zase brigádničí za 70 na hodinu. On ale neviděl, že s penězma se dá dělat i něco jiného, než je hned utratit.

Já v té stejné chvíli už investoval všechny peníze do streetgame. Tenkrát mě zabíjelo i platit si vlaky do jiných měst a snažil jsem se to vždy nějak splácnout na černo. Mobil jsem měl starý od kamarádky, protože jsem rozeslal hromadnou zprávu: "Ahoj, nemáš mobil?" Ebooky jsem prosil lidi, ať mi vytisknou v práci V triku jsem měl díru, ale streetoval jsem v něm dál, jednou za čas si nějaká holka trhla a nakonec jsem z klubu odcházel nahý

Ale furt jsem streetoval četl, streetoval četl, streetoval četl. Kdybych si koupil gauč, ještě bych na něm seděl Kdybych koupil televizi, ještě bych na ni čuměl. Investovat do své domestikace je asi nejhorší.

A jak už streetgame jela, dál jsem žil skromně a investoval. A když už to fungovalo dobře, mohl jsem vzniklý prostor použít na investice i mimo streetgame a rozvoj dovedností mimo streetgame.

NO A ŽIJU SKROMNĚ DO DNES!!! Jestli jste čekali nějaký happy end, jak teď každý měsíc utrácím stovky tisíc za svůj pompézní životní styl, musím vás zklamat! Jak jsem psal dřív, tento svět ani neobsahuje věci, které bych chtěl (krom lepších nemovitostí). Já vlastně zbohatl jenom pro formu Je to zábavná hra, bez které by byl život mnohem nudnější.

Reálně ale mé dny dál vypadají tak, že:
- kreativně pracuju
- sportuju (v létě skoro každý den posilovna ráno + výlet na kole odpoledne, kde poslouchám zrychleně podcasty o filosofii)
- zpívám
- jsem s kamarády a holkami
- čtu husté knihy

Na to jak vidíte moc peněz nepotřebujete Akorát pracuju více jako vzpěrač a ne jako maratonec Tedy když se zorganizuju a napnu své síly do hodiny opravdu kvalitní práce, na kterou jsem se roky dřiny kvalifikoval, vytvořím víc hodnot, než někdo za 12 hodin flákání.

Hlavně ale dělám práci, která mě naplňuje, a to je ten autentický život. Já prostě dělám sebe: balím holky, píšu a učím. To je má přirozenost, něco co bych vždy dělal tak i tak. Nevyměňuju ŽÁDNÝ svůj čas za peníze. Neexistuje falešné rozdělení práce/volno, které lidi tolik korumpuje.

Samozřejmě občas musíte zabrat, překonat se, jít do nepříjemných věcí... Ale i tuto drsnost života si musíte umět užít, a hlavně: musíte chápat, že to je vaše dobrovolné rozhodnutí provedené za nějakým cílem! Né že: "Robit se musi, abych si po praci za co dal pivo u pořadneho televizoru"

Tedy podnikatelský úspěch mi umožnil hlavně autentický život. Iphone 14 nemám, má životní úroveň zůstává podobná Po žádné věci netoužím, toužím jen dál pracovat, sportovat a být s lidmi, které mám rád. Většinu vydělaných peněz a času investuju - zvyšuju pasivní příjem a vytvářím si další kariérní možnosti, kdyby lidi už nechtěli balit holky. Kdybych něco chtěl, tak si to koupím, ale neumím si teď moc představit, co by to bylo, aby to fakt přinášelo nějaké drsné štěstí

Takže vlastně bych doporučil protestantskou etiku Mít rád práci, zlepšovat se, žít skromně a investovat. A nežít v patologické dualitě práce kterou nenávidím - volno kdy to konečně rozjedu. Prostě to rozjíždějte pořád

Jestli máte právě teď práci, která vám nedává hluboký smysl, vyberte si z byznys/rekvalifikace/investice a na to se soustřeďte, ne na nakupování.

A jestli tu budou lajky, asi bych měl příště napsat, jak to udělat, abyste si užívali těžkost a milovali samotné pracování

[minlo1]

Keď píšeš že čítaš husté knihy, čo máš napr. teraz rozčítané a čo vieš odporučiť?

[andrew_d]

Tak s tímhle se Princi naprosto ztotožňuju, takhle přesně k sobě mluvím a uvažuju v rámci toho tvého odstavce a vždy to tak bylo.

Přijde mi, že ale naopak většina lidí sama sebe automaticky zařadila mezi ty chudáky, kteří neprorazí a proto nějak musí bojovat proti penězům, bohatství a proto automaticky volí strany, které nějak to bohatství přerozdělí a část jim přinesou na zlatém podnosu. Sranda je, že dost z těchhle lidí třeba i vydělává zatím víc než já, ale neumí z těch peněz nic ušetřit, nechápou, že by je mohli investovat do sebe nebo třeba na burze a později by jim tyhle peníze zajistily třeba svobodnější život. Oni budou furt hákovat třeba ve fabrice a přesvědčovat sami sebe, že je fajn makat od nevidím do nevidím a že takhle to přece musí být a že je fajn, když mají stabilitu. Chce se mi z tohohle mindsetu brečet

Možná je ten pravý problém, že ona vůbec neví, co zajímavého dělat, než si koupit novou elektroniku a pak zase pracovat. Neví, že život může být víc.

Taky jsem zažil brutální chudobu, ale vždycky jsem ji považoval za dočasný stav. Předpokládal jsem, že jednou prorazím. Nikdy mě tedy nebraly strany, co slibují zdanit bohaté a rozdat to chudým, protože jsem věděl, že za 5 let to budou mí nepřátelé S boháči jsem se snažil kamarádit a předpokládal jsem, že jsem jako oni, jen v dřívější fázi.

[andrew_d]

Keď píšeš že čítaš husté knihy, čo máš napr. teraz rozčítané a čo vieš odporučiť?

Naval říká (a já souhlasím ): čti to, co miluješ, dokud se nenaučíš milovat čtení. Ze začátku je jedno, jestli budeš číst detektivky, fantasy nebo 50 odstínů šedi, hlavně vybudovat tu vytrvalost, tu schopnost přečíst 30 stran denně se zájmem a bez únavy... Tím se pak otevřou ty těžší kousky.

Když někdo vůbec nečte nebo dlouho nečetl, udělá 3 strany a už z toho usíná Pak si snadno řekne, že čtení je nuda. Důležité je, že to jde postupně vytrénovat. To je ten tajný klíč.

I ta slovní zásoba postupně roste. Vzpomínám, že když jsem v 7 začal masivně číst, furt jsem chodil za rodiči se doptávat: "Tati, co je to chirurg?" "Mami, co je to gigolo?" Postupně dohledáváš méně a méně slov (latinských, staročeských...) a můžeš se pouštět do těžších a těžších textů. A brilantní čeština pak dělá dobrý můstek k němčině (špek, šnek, drát...), španělštině (dormantní, verifikovat, sekvence, sentiment...) a ruštině (mnoho u nás archaických slov moderní ruština stále užívá).

Vůbec nevím, co hledáš, takže těžko doporučovat. Jako malý jsem měl rád romány jako Mlčení jehňátek, v pubertě jsem drtil osobní rozvoj a populárně-naučnou literaturu a teď čtu hlavně filosofy jako Nietzscheho, Wittgensteina, Foucaulta... Někdo se tedy čtením více chce bavit, někdo dostat se napřed, někdo přemýšlet...

[Laco]

Vyznačuju se především zuřivou meditací a zuřivou prací Jak to jde dohromady? Co je zdrojem motivace v nesmyslném světě? Jak se k tomu ty mé atomy, ty mé buňky zorganizují?

Ke své ADHD přistupuju skrze nietzschovskou Amor Fati. Už jsem přijal, že mě na pár měsíců něco totálně posedne, dosáhnu v tom skvělých hloubek a pak mě to najednou přestane zajímat, aby mě brzy posedlo něco nového. To je můj způsob existence, těžko ho porazím a tak se spíše snažím každý zájem okamžitě vyždímat na max, dokud to jde. Vůbec to neblokuju, plně se tomu poddám a jsem tak se svými pudy v souladu. Proto StreetGame.cz nefunguje podle dlouhodobého plánu. Prostě vždy tvořím produkt, okolo kterého jsem právě nejvíc nadšený, a tak pluji s proudem své ADHD a ne proti.

Souhlasím proto s Nietzschem v otázce asketismu. Pokud na své askezi někdo strašně masturbuje, není to asketa, nýbrž masturbátor Já tedy neblokuji touhu nakupovat. Přesně jak jsem to výše napsal, já tu touhu spíš nemám, stejně jako třeba netoužím po přítelkyni. Streetuju kvůli mistrovství, ne vyloženě kvůli holkám. Během měsíce to nějaké holky má přinést, ale nikdy se nezabývám tím, kolik holek jsem sbalil ten který den. Hodnotím jednotlivá oslovení dle svého vkusu, ne dle cizího.

Po žádné věci netoužím, toužím jen dál pracovat, sportovat a být s lidmi, které mám rád.

Platonici říkají, že svět je falešný a proto se ho nemáme účastnit. Od smyslů se máme odvrátit k osamělému přemýšlení o transcendentních ideách.

Já myslím, že svět je falešný a proto je jedno, jestli se ho účastníme Prostě na tom nezáleží.

Ale ten čas tady můžeme strávit platonicky rozdvojení (snažit se 100% času čumět, kam nepatříme) nebo jaksi, Amor Fati, přijmout že teď jsme tady. Občas klidně nahlédnout za oponu, ale pak zas dojit ten matrix.

I see you Mara, I see you always. Já přeci neberu vážně, co se mi děje! Svět je absurdní a srandovní. Existuje jedna droga, která vás nikdy nedesenzitizuje, nikdy vás nepotrestá za její braní: zajímavost každého přítomného momentu. Ta, když se do ní ponoříte, jenom roste. Protože každá věc se vždycky děje poprvé, nikdy se tím neznudíte.

Když jste smutní, možná to nechcete, ale mimozemšťan by platil tisíce, aby tohle mohl zažít - to co nikdy nezažije. Nenarozený člověk stejně tak. Tedy moment jakkoli nepříjemný je vždy poprvé a vždy zajímavý.

No a zjistil jsem, že zatímco vše je absurdní a srandovní, když člověk na něčem měsíce tvrdě pracuje, začne to být JEŠTĚ ABSURDNĚJŠÍ! Práce je takovou cestou k maximální psychedelii.

Čím víc pracuju, tím je život divnější. Je to taková hra: co všechno se v tomhle matrixu může stát?

Život je jako počítačová hra. Když to víte, můžete jako Sokratés přestat hrát. Nebo můžete jako já vyzkoušet úplně všechno.

A je jedno, co si zvolíte! Dnešní reklama vám tvrdí, že si musíte užívat, jinak jste se provinili (Žižek). Podle mě nemusíte nic, ale je to sranda: prozkoušet tuhle realitu na max. Navštívit hodně zemí, vyzkoušet hodně holek, hodně jídel, hodně rolí… Akorát nejde o konzum, ono vás to samo nenaplní. Je to jen bizár.

Kdy je to konzum a kdy maximální zkušenost? Pokud jste zvědaví, jaké je to spát z Kazaškou, to schvaluju. Když chcete vědět, jak chutná dort, to taky asi jednou musíte vyzkoušet. Ale pokud už jste to zkusili, už vás život moc nebere a poněkolikáté nakupíte všechny věci, které si pamatujete jako příjemné, třeba si pustíte porno a k tomu vypjatou hudbu a u toho jíte ten dort , to vám samozřejmě bude ničit receptory.

Tedy hedonismus nefunguje, ale správný stoik by měl ustát i pořádnou srandu Ono to není relevantní, kolik požitku máte, receptory to vybalancují. Nemá cenu ho hledat nebo se ho bát. Jen zajímavost je tu vždy.

Jsem zde takový mix existencionalisty a buddhisty Jděte po maximální zkušenosti, vždy si vyberte nejpestřejší cestu, poznejte toho co nejvíce všemi smysly. Jen nikdy nic neberte vážně. Nesnažte se to nějak podržet, opakovat, dělat si v tom pohodlí...

Mara (ten démon, co bránil Gautamovi v osvícení) není nepřítel. Mara je velký vtip, jehož jste terčem. A vy máte možnost zasmát se s ostatními… a ještě si přisadit.

Jak si přisadit? Proslavte svůj průměrný ass z paneláku tím, že začnete dělat mumble rap Já se pro bizár stal učitelem svádění Vždyť to je přeci úplný bizár. Já se své profesi směju každý den. I Camus vyloženě doporučuje Dona Juana jako příklad absurdního života. (Ale Camus vidí absurdní život jako lidskou revoltu proti nesmyslnosti, kdežto já jako vtipnou záležitost.)

Chci taky být bizarně svalnatý. Aby si lidi říkali: “WTF, co to je? To jde?” Nemyslím, že svaly ochrání před emoční bolestí, jak si to kdekdo slibuje. Je to prostě srandovní vanity item.

Nebo jen tak z nudy začněte bydlet v Japonsku. Já nevím co. Něco, co by od vás nikdo nečekal. Co skoro donutí ten matrix se zhroutit Kousněte někoho v metru. Všude se začnou objevovat agenti

To je ta cesta ven. Ne přemýšlet na půdě jak Platón. Dát té realitě zabrat. Jako v Everything, everywhere, all at once dělat věci, co žádný NPC nečeká

Každopádně tvrdá práce, maximální soustředěná účast je to, co ten bizár pohání. Jak bych si asi našel nejsrandovnější práci na světě, kdybych negrindil street? Nepracovat tvrdě je jak v GTA celý den jen tak chodit dokola a zdravit.

Představte si to, jako byste chtěli skočit někam, kde už hra není naprogramovaná, ale potřebovali na to nejdřív vygrindit item na daleké skoky Takhle jsme postavili Large Hadron Collider - stálo to spoustu peněz, spoustu myšlení, a teď tam děláme bizáry Dostáváme se na úroveň, kde už je realita nedodělaná. A to je prostě sranda. Fyzika je hyper-srandovní, protože v minulém století ukázala všem pompézním lordům, co se berou přehnaně vážně, že žijou v nedodělaném vesmíru, kde se v dostatečném přiblížení začnou dělat díry.

Můžete taky být absurdní blbeček, který každý den chodí do práce, kterou nesnáší. Ale musíte se u toho sami sobě smát! Brát se jako vtipnou stafáž. “Haha, to bude fakt bizár, vyhodit celý život do koše. To mi nikdo nebude věřit!”

Abych tedy sám odpověděl Platónovi, co je stálé:

Stálý je bizár, absurdita, vtipnost, zajímavost a přítomný okamžik. Pracuj ne abys utekl pravdě, ale právě abys ji mohl pořádně přetestovat. Práci se vyhnout znamená snížit si pestrost. Myslet je taky super, ale bez pořádných podnětů, kdybys třeba jenom seděl doma už odmala, toho moc nevymyslíš.

Na koho je tento text s filosofy a Velkým hadronovým urychlovačem a EEAAO a GTA moc náročný, mohl bych shrnout: já prostě když pracuju, tak se u toho směju Je to hodně legrační, že něco jako práce existuje. Mrtví by to místo mrtvosti žrali rozhodně.

Doporučuji tedy pravidelně meditovat, soustředěně pracovat a ze všeho si dělat srandu

[martin123]

Pro mě jeden z nejlepších tvých příspěvků! :)

[Princ]

Díky! Dost mě zajímá, co lidi řeknou na můj současný filosofický přerod